Každý, kdo trávil před 25 lety únorová rána před televizí nebo u rádia při přenosech z hokejového turnaje na olympiádě v Naganu, si ta jména pamatuje. A většinu má spojenou s nějakým silným momentem. Šmehlík? To je přeci ten vazoun, který pak po finále dostal od Haška hokejkou. Růžička všechny seřval o přestávce čtvrtfinále. Reichel v semifinále proměnil penaltu. Ale taky moc nechybělo a mohli být u historického triumfu i jiná jména, jiné zážitky. O koho konkrétně šlo? Podívejte se na náš přehled a vysvětlení, proč mezi vyvolenými chyběli. Sport Magazín k 25. výročí naganského triumfu objednávejte na iKiosek.cz>>>
Patrik Eliáš a Petr Sýkora (oba 21 let, New Jersey) - nevešli se
Jakmile se Ivan Hlinka vrátil ze své inspekční cesty po NHL, uskutečnila se tisková konference a trenér představil seznam borců ze zámoří, o které stojí. Hodně chválil i dva dravce z New Jersey. Ovšem mezi vyvolenými je nepřečetl. Sýkora a Eliáš zůstali stranou. „Jsou mladí a perspektivní. Ale podobné typy hráčů už v týmu máme a jsou zkušenější,“ vysvětloval Hlinka. „Byl jsem z toho hodně špatný. O to větší to bylo zklamání, když člověk věděl, že má výkonnost a formu,“ vzpomínal později Eliáš. Ale jedním dechem dodal: „Když se koukám zpětně, pan Hlinka udělal správné rozhodnutí, vždyť turnaj vyhrál.“ Kdybyste vybírali nejlepší hráče jen podle papíru, oba v Naganu být museli. Jenže Hlinka měl jinou představu, že jejich čas přijde až po olympiádě. Do Japonska bral především vyzkoušené borce, které už znal.
Roman Turek (27 let, Dallas) - v klubu nechytal
Na MS v roce 1996 byl král, vychytal zlato. Vysloužil si taky kontrakt v NHL. Ale když se trenér Hlinka vrátil z Ameriky, hned jeho nominaci zavrhl. „Byl by risk brát brankáře, který prakticky nechytá,“ rozhodl o dvojce Dallasu. Jasnou jedničkou byl Dominik Hašek , za ním extraligový démon Roman Čechmánek . Turka neviděl kouč ani jako trojku, ukázal na Milana Hniličku. Což se nelíbilo třeba Vladimíru Vůjtkovi z Vítkovic: „Pan Lener trénuje Spartu, tak dal šanci Hniličkovi. Netvrdím, jestli je lepší on, nebo Prusek. Ale třetí brankář bývá spíš jakýmsi sparingpartnerem a na tuhle roli se víc hodí Prusek.“
Radek Bělohlav (27 let, Vsetín) - nevešel se
Mistr světa z Vídně přesně splňoval to, co se Hlinkovi líbilo třeba na Robertu Langovi nebo Josefu Beránkovi. Dá se použít všude. Jenže tihle dva plus Jiří Dopita a David Moravec pro něj byli víc. Takže univerzál ze Vsetína se dostal jenom na seznam s náhradníky, kde se objevil třeba i David Výborný. „Jasně že bych tam rád jel, ale vím, že by to bylo kvůli tomu, že se zranil někdo jiný. O Naganu nepřemýšlím, když mě trenéři povolají, pojedu, když ne, budu doma,“ pokrčil rameny. Když vypadl Václav Prospal, taky se na něj nedostalo, jel mladík Milan Hejduk . V další sezoně po Naganu si ve Vsetíně užil svůj životní ročník se 45 body. Kdyby přišel o rok dřív, tak třeba.
František Kaberle (27 let, MoDo) - nevešel se
Byl prvním obráncem pod čarou. Kdyby vypadl nějaký zadák, padla volba na něj. Jenže všichni se udrželi fit. Trenéři navíc uvažovali i o tom, že když odřekl Vladimír Vůjtek, nepojede místo něj útočník, ale obránce. Nakonec i tohle padlo a do Nagana se odletělo se sedmi beky a třinácti hráči dopředu. František Kaberle, mistr světa z Vídně, zůstal doma. Postupem času se z něj stal stabilní reprezentant, který objížděl všechny světové šampionáty, posbíral pět zlatých. Nechal se slyšet, že tři by klidně vyměnil za to, aby nechyběl v Naganu. Olympiády se dočkal v roce 2006, z Turína si odvezl bronz.
Petr Nedvěd (26 let, Nový Jičín) - reprezentoval Kanadu
V NHL byl schopný sbírat víc než bod na zápas a stejně bylo jasné, že si v Naganu nezahraje. Protože v roce 1994 reprezentoval Kanadu na olympiádě v Lillehammeru. „Start za Kanadu mě absolutně nemrzí. Byla to náhoda, také jsem v té době neměl podepsaný kontrakt s Vancouverem a naskytla se šance hrát na olympiádě,“ vykládal novinářům v listopadu 1997 v dresu druholigového Nového Jičína. Tehdy se totiž nedomluvil s Pittsburghem na penězích, a tak celou sezonu stávkoval. S reprezentací do kontaktu ale přišel. Před jejím odletem do Japonska doplnil evropskou partu, dělal tréninkový sparing. A ve 42 letech si zahrál za Česko na Hrách v Soči 2014.
Václav Prospal (22 let, Philadelphia) - měl zlomeninu lýtkové kosti
Prvnímu útoku Philadelphie velel hromburác Eric Lindros, jako centr druhé řady se v sezoně 1996-97 blýskl zelenáč z Česka, jistý Václav Prospal. Během 18 zápasů posbíral 15 bodů. V létě pak klub koupil Chrise Grattona a Prospal měl míň času na ledě, ale už ukázal, co umí. Stačilo to. Ano, pojede! Tak zněl verdikt Ivana Hlinky. Jenže 32 dní před olympiádou se mladík zranil v zápase proti Ottawě. Praskla mu lýtková kost a doktoři mu ji museli spravit šrouby. „Nikam nejedu. Je to ještě mnohem horší, než když jsem si v posledním play off zlomil zápěstí,“ vzkazoval z Ameriky smutný útočník. „Dozvěděl jsem se o tom z rádia, je to nehorázná smůla pro talentovaného hráče,“ vykládal Ivan Hlinka. V nominaci pak jednoho mladého hráče nahradil druhým, sáhl do Pardubic pro Milana Hejduka, kterému se turnajem otevřela cesta do NHL. A Prospal? Ještě v sezoně přestoupil. Přesně jak velí zákon hokejového naschválu, do Ottawy.
Vladimír Vůjtek (25 let, Tampa Bay) - měl Epstein Barr virus
Kanaďané s pěnou u pusy, bělmem zabarveným do ruda a v hlavě s jedinou myšlenkou: zlikvidovat to drzé křídlo! Na tuhle událost z MS 1997, kdy je Vladimír Vůjtek drtil hattrickem, se nedá zapomenout. A na následnou bitku, kterou on sám odnesl otřesem mozku taky ne. Ivan Hlinka měl jasno, chtěl ho znovu. Jenže... Vůjtek měl od začátku sezony zdravotní trable, necítil se dobře, bral antibiotika a stav se nelepšil. „Ivan mi říkal, neblbni a pojeď. ‚Trenére, je to v prdeli. Zabíral bych jen místo, nejsem schopen nic, nebylo by to fér.‘ Týden před olympiádou jsem to definitivně zapíchnul.,“ přibližoval pro iSport.cz (celý rozhovor čtěte ZDE>>>) hráč, jak odřekl svoji účast, i když na něj Hlinka čekal do poslední chvíle. Za všechno mohl sled nešťastných událostí. Spánek pod zapnutou klimatizací, nejdřív myšlenky, že jde o nachlazení, a pak tlak Tampy, ať hraje. Následně antibiotika, která nezabírala. Měsíce potíží. Až později nový lékař přišel na to, že hráč v sobě nosí vzácný Epstein Barr virus. Stačil klid a nemoc člověka opustí sama. Což se nakonec stalo. To už ale bylo pozdě, jeho náhradník Robert Lang měl doma zlatou medaili.
Robert Kron (30 let, Carolina) - nevešel se
V první vlně nominovaných hráčů z NHL chyběl. Nebyl ani mezi náhradníky, když začali odpadávat zranění. The News and Observer z Caroliny pak napsal slavnou větu, že Češi snad ani nechtějí vyhrát, když zapomněli na Roberta Krona. Podle listu se za něj přimlouval Jaromír Jágr , jeho otec i Brian Burke, jeden z nejmocnějších mužů tehdejší NHL. „Nakonec to kluci dokázali i beze mě, takže novináře utřeli,“ s nadhledem pak celou akci komentoval útočník. Pravdou je, že doma se na něj zapomnělo, v NHL kroutil šestou sezonu a na jeho dvě účasti na mistrovství světa a Kanadském poháru, kdy reprezentoval Československo, padal prach. Jedna věc to mohla změnit, Luděk Bukač s ním počítal pro MS ve Vídni 1996 a Světový pohár, ale Kron měl problémy s třísly, takže z toho sešlo. „Byla to věc trenérů a je vidět, že věděli, co dělají. Když bude o mě zájem, rád přijedu jindy,“ bral absenci v Naganu s nadhledem. Zájem už pak ale nebyl.
Viktor Ujčík (25 let, Třinec) - nevešel se
Klasické pravé křídlo, střelec, který nasype góly. Takže plusové body? Jak se to vezme. Na téhle pozici už měli trenéři plno a jinou pozici pro něj neviděli. Do nominace se Ujčík nedostal hlavně kvůli tomu, že byl specialistou na svoji práci, na góly. Hlinkovi nenabízel jinou alternativu, kde ho využít. Jednička byl Jágr, dvojka Ručinský , k Paterovi s Procházkou se jim víc hodil nejdřív Čaloun. A do lajny s názvem černá práce nepasoval. „Kdyby ho jeden z reprezentačních trenérů měl ve svém klubu, asi by jel. Vždyť se mu dařilo na posledních dvou šampionátech a dvakrát za sebou byl nejlepším střelcem ligy,“ nechápal Ujčíkovu absenci jeho třinecký trenér Alois Hadamczik . Sám hráč už pak ani nevěřil, že by se v nominaci objevil jako náhradník last minute za Vladimíra Vůjtka: „Já do Nagana? Leda jako lyžař. Teď v klubu odevzdáváme výstroj a jedeme na běžky do Tater.“ Kdyby národní tým v Japonsku nezazářil, Hlinka by to schytal. Tenhle risk mu ale vyšel. S Ujčíkem počítal dál, nebyla to žádná vykopaná válečná sekera. Spolu získali titul mistrů světa v roce 1999.
Související články
