Sáblíková a její trenér Novák před ZOH: Hop, nebo trop. Kašlu na bolest
Společně se derou z nejtemnějšího období své sportovní cesty. Rychlobruslařka Martina Sáblíková má za sebou dlouhé týdny kruté bolesti v zádech. A potom tvrdé, podobně bolavé dřiny, když potíže lehce ustoupily. Trenér Petr Novák je tu stále pro ni. Na posledních předolympijských závodech, kde tenhle rozhovor vznikal, Sáblíková svému kouči nevěřila, když jí hlásil rychlé tréninkové časy. Novák předvídá: „Na olympiádě budeme čumět.“
Dávné setkání se Martině Sáblíkové poslední dobou stále vrací ve vzpomínkách. Při vyhlášení Sportovce roku 2009, tehdy ještě neměla jedinou olympijskou medaili, se na pódiu potkala s legendární gymnastkou Věrou Čáslavskou, která jí pošeptala svou kouzelnou formulku proti strachu: „Kuráž!“
V nejtěžší sezoně své kariéry si tu mantru Sáblíková stále častěji připomíná. A když se nelekne a zdraví vydrží, na olympiádě se může v historických olympijských žebříčcích českého sportu posunout před Emila Zátopka právě za Čáslavskou. „Třeba bude mít dvě zlata. Měla by jich pět, tak by zkusila těch sedm, co má Čáslavská,“ plánuje rozverně Novák, věčný optimista.
Martino, jak vzpomínáte na to dávné setkání s Věrou Čáslavskou?
Sáblíková: „Věra Čáslavská je samozřejmě idol, je to pro mě nejlepší sportovkyně. Pro mě to hrozně moc znamenalo. Musím říct, čím delší čas uplynul, tím to slovo, které řekla, je daleko víc používané, nejenom u mě, ale asi u všech. Ať člověk má problémy, nemá problémy, tak s tímhle musí jít na start. Nemůže tam jít, aby si říkal: Hele, prohraju, nemám na to. Člověk tam musí jít s tím, že na to má, podle toho se při jízdě chovat a zkusit to. Kuráž je slovo, které je, hlavně teď, v téhle situaci, u mě na denním pořádku.“
Co se vybaví vám, Petře?
Novák: „Vzpomínám na to dobře, protože to od ní bylo hezké. Ona sama v očích některých lidí byla očerňovaná, myslím si, že obě dvě vzájemně potřebovaly, aby se podpořily. Já si myslím, že byla ráda, že jí Martina za to děkovala. Pomohlo to oběma, viděl jsem, že pookřály obě. Věra měla najednou motivaci, viděla v ní trošku sebe. Začala jí fandit, myslela to upřímně. Ona jako sportovkyně nikdy neřekla nic, co by mohlo Martinu poškodit. Bylo to suprový. Martina se k ní zase zachovala tak, že to pomohlo i psychicky jí. Martina ji brala jako celebritu, a já si to navíc pamatuju, když měla Věra medaile, já jsem to sledoval.“
