Srdíčková dívka Hopjáková skončila o berlích: Trať je šílené monstrum!
PŘÍMO Z KOREJE | Tam, kde Eva Samková slavila svůj olympijský bronz, zažila jednadvacetiletá snowboardkrosařka Vendula Hopjáková noční můru. V tréninku se jí nedařilo obří trať sjet, v první kvalifikační jízdě zůstala hned na startu. A když už se v druhé kvalifikaci zdálo, že dojede do cíle, upadla a poranila si kotník a koleno.
Z naděje byl najednou moment hrůzy. Vendula Hopjáková při vjezdu do klopenky ošklivě upadla a pak ležela na sněhu silně otřesená.
„V ten moment to byl docela šok, že tam ležím, že mi něco je. Takže jsem začala pobrekávat a řvát, spíš z toho šoku,“ popisovala Hopjáková. „Ono to i docela bolelo. Jak se s tím něco stalo, tak to začalo tuhnout, což jsem cítila, a věděla jsem, že je něco špatně, ale nevěděla jsem co. Zatím nevím, ale spíš je to jenom pohmožděné.“
Hopjákové přitom stačilo jen dojet do cíle druhé kvalifikace a byla by ve čtvrtfinálové jízdě spolu s Evou Samkovou. Chyba před nájezdem do klopenky ji ale zastavila.
„Stalo se to, že jsem blbě sešlápla bouli před klopenkou, ta boule mě flusla do klopenky, já už jsem nestihla zareagovat, takže jsem spadla,“ líčila Hopjáková. „V té klopence mě prkno jako by zamáčklo, ohnul se mi tam kotník a narazilo se koleno. Mám berle, mám to nějak zafačované, s panem Kolářem uděláme vyšetření, jestli je všechno OK, ale na operaci to nevypadá, takže všechno v pořádku.“
Trať olympijského snowboardcrossu byla postavená na hranici možností části závodního pole. Špičkové závodnice neměly problém, ale jezdkyně druhého sledu už měly z trati velký respekt. A to ještě jury na naléhání trenérů po sérii pádů ve čtvrtečním mužském závodě upravila několik skoků, aby byly bezpečnější.
„Byl to jenom strach. Bylo to jenom o hlavě. Holky, které to mají v pořádku v hlavě, tak jezdily hned od první jízdy celou trať,“ líčila Hopjáková. „Já na takové tratě nejsem vůbec zvyklá. Evropské poháry jsou fakt malé. I svěťáky teď stavěli docela malé, protože v Evropě moc nebyl sníh. Tohle je pro mě úplně šílené monstrum, které jsem v životě neviděla, a doufám, že ani v životě neuvidím…“
Hopjáková musela ze všeho nejdřív uklidnit rodiče, kteří doma sledovali noční televizní přenos.
„Měla jsem milion nepřijatých hovorů, zpráv, ale jelikož jsou tak daleko, tak jim to samozřejmě brát nebudu…“ objasnila Hopjáková. „Tak jsem jim jenom napsala na facebook, že jsem dobrá. Hned mi volali přes facetime. Mamka samozřejmě brečela. Byla jsem ráda, jsme si zavolali a oni podle mě taky, protože viděli, že mi nic není, a že se v závěru směju.“
Od rodičů má Hopjáková také našité srdíčko na své bundě.
„S tím jezdím na každý svěťák, srdíčka mám i na prknech,“ usmívá se Hopjáková. „Rodiče jsou součástí, proč já jezdím. Myslím, že na tom prkně musí být. Tady nesmí být žádní sponzoři, ale tady ta nálepka, tu by mi nestrhli!“
