Být jako Ledecká? To je daleko, smála se Davidová. Její triumf zaspala
PŘÍMO Z KOREJE | Byl to její první závod s hromadným startem mezi elitou. A rovnou na olympiádě. „Zrovna jsem si říkala, že poslední masák na Českém poháru jsem dala na první položce za pět. Takže jsem ráda, že jsem to tady teď neopakovala,“ smála se Markéta Davidová. Po 15. místě ve sprintu zajela svůj druhý nejlepší výsledek - skončila osmnáctá.
Jak vám to tedy zní, osmnáctá na olympiádě?
„Jsem strašně ráda. Těší mě, že jsem to dokázala s Jindrou (Šíkolou - trenérem) naladit. Dnes se mi nejelo až tak dobře, ale dosud se mi jezdilo skvěle. Jsem za to hrozně ráda.“
Je to pro vás i trochu přelomová akce?
„Asi ne. Olympiáda je dobrá, ale já to beru závod jako závod. Úplně nevnímám, že by to bylo o moc větší.“
Jak ale tu nálož závodů zvládáte fyzicky?
„Dneska už to bolelo, ale všechny holky to mají stejné. Nikdo se nešetří. Zkusím vydržet až do konce.“
Nedostala jste se i tou vzpomínkou na pět chyb z posledního masáku pod tlak?
„Fakt jsem se toho bála. Byla jsem i na tom nástřelu trošku více nervózní, než normálně bývám, tak jsem si říkala: Doufám, že to úplně nepokazím. Ale pak jsem se dostala do pohody a bylo to dobré.“
Lákala by vás účast ve smíšené štafetě?
„Nedokážu říct. Strašně bych to přála Evičce, protože si myslím, že se jí tu úplně nedaří podle představ. Moc bych jí přála, aby si vyjely nějaké hezké umístění. Nepřemýšlím nad tím, že bych to měla jet. A navíc nezáleží na mně.“
Jak teď i podpořit Veroniku Vítkovou, kterou bolí záda?
„Myslím, že ona teď i řešila, že jela o kolo navíc. Spadnul jí jeden kalibr, ale ona si toho už nevšimla, protože odjela. Nejsou tady elektronické terče, ale sklápěcí. A občas se stává, že padá pomaleji. Verče zrovna spadnul, když už odjela.“
A co se týče těch zad? Máte s tím nějaké zkušenosti?
„Mě bolí záda dost často, já jsem zvyklá a odolná. Ono je to znát, když člověk vozí flintu na závodech. Je to zátěž.“
Máte na sobě bundu s otočenou zlatou podšívkou, takže i vy slavíte triumf Ester Ledecké?
„Já se přiznávám, že jsem to prospala. Ale pak to na mě vykouklo na internetu a já si říkala: Ty jo, já něco prošvihla, to už jela ten snowboard? A holky seděly u televize a říkaly mi to. Je vážně dobrá.“
Máte chuť jít podobnou cestou? Třeba na příští olympiádě?
„Čtyři roky jsou hrozně dlouhá doba. Takhle o tom nepřemýšlím.“
