Zlato pro Neumannovou po osmi letech? Už je to o ničem, říká její trenér
Vždy měl kouč Kateřiny Neumannové Stanislav Frühauf podezření, že soupeřka Kristina Šmigunová nebyla na ZOH v Turíně v roce 2006 „čistá“. Vítězka skiatlonu nyní podle neoficiálních zdrojů měla při zpětných testech pozitivní nález. Jelikož Češka byla druhá, může tak získat dodatečné zlato. „Však na olympiádu přijely úplně jiný ženský,“ říká dnes Frühauf, kterého možnost dodatečného prvního místa pro jeho tehdejší svěřenkyni nechává chladným.
Jak to berete?
„Na jednu stranu je to příjemné, ale na druhou je to degradace sportu. Je to o ničem. Bez emociálního prožitku, jen formální záležitost. Prostě je to o ničem. Co jiného k tomu mám říci? Jsem tedy překvapený a trochu šokovaný, že se do toho ještě po osmi letech pustili. Už to není o sportu, ale o lékařských týmech, jestli chápete, co tím myslím.“
Chápu. A necítíte nyní proto pocit zadostiučinění?
„Vůbec ne. Člověk si tím už prošel, ty výsledky má pod kůží zažité, zklamání, nezklamání... Tohle vám, už nic neřekne. Navíc to ještě ani není konečné. Oni se budou odvolávat. Nevím ani, kolik vzorků mají, jestli to byl jen první vzorek... Obávám se však, aby se všichni začali třást. Jestli do toho jdou u všech, tak to bude něco.“
Myslíte, že na povrch vyplují další nálezy?
„To si tedy myslím... Třeba profesionální cyklistika, to bude něco. Pokud do toho půjdou stejné laboratoře... Zažili jsme to na už olympiádě v Americe, když nám vraceli medaile. To bylo dva tři měsíce potom a už to bylo špatně, nebylo to ono. Jdete na olympijský výbor, tam vám předají medaile a to je celé.“
Předpokládám, že už tehdy jste měli podezření...
„To bylo jasný. Všechny Rusky byly jasný. Na olympiádu přijely úplně jiný ženský, s knírama, to byli chlapi... Je otázka času, kdy jaká laboratoř na to skutečně přijde. Taky tam byli pozvaní specilisté a neodhalili to. O Estoncích se mluvilo. Vymykali se výkonností v porovnání světové poháry-velká soutěž. Tam byly diametrální rozdíly. Vždy jsme měli podezření na Veerpala, na Šmigunovou.“
A netěší vás tedy, že by mohlo být spravedlnosti učiněno zadost?
„Možná, že závodníci to budou brát jinak, ale mně jako trenérovi to nic neříká. Už jsme prošli kusem života a výsledky má člověk zakódované tak, jak jsou. Těžko se k tomu vracím... Akorát mi dělá radost, že se na ty lidi postupně přichází, to je jediná věc.“
Byť jste trochu vrcholovým sportem znechucen, olympiádu v Soči sledovat budete, ne?
„To víte, že budu. Ale ono to pořád bude, podle mě se toho nezbavíme. Ve vrcholovém sportu určitě ne. Tyhle výzkumné týmy do toho sypou strašné peníze. Kort z bývalého východního bloku. Je to akorát o doktorech. Všechno nejde uhlídat. Pak to samozřejmě vrhá stín. Dlouhodobě. Je to furt stejné. Pokrok v dopingu je, stále se vymýšlejí jiné překrývací látky a antidopingové instituce to mají poblém zachytit a vždy nějaký čas trvá, než přijdou na nový preparát. Na každé velké soutěži něco bylo a vždy se to zpětně dohledávalo. Reakce je vždy pozdní.“
