Maminka Sáblíkové slavila v Soči: Martina mi říkala, ať nebulím
PŘÍMO ZE SOČI | Ty záběry obletěly svět. Slavící rychlobruslařka Martina Sáblíková a její maminka, jak v Adler Aréně přeskakuje zábrany, skáče na plochu a svou dceru ve slzách objímá. „No, až si říkám, jestli za to nedostanu pokutu,“ smála se po včerejším závodě Eva Sáblíková. Jenže ono tomu nešlo zabránit. Její dcera vyhrála na olympiádě v Soči zlatou medaili a ona byla poprvé u toho.
Jak vás to napadlo přeskočit až na závodní plochu?
„Jednoduše. Martina si tam dole sedla a hned na mě volala: Mami pojď. Tak mě přítel přehodil přes to zábradlí a seskočila jsem dolů. Bylo to úžasné, že můžete to své sluníčko po závodě obejmout.“
Co jste ji přitom řekla?
„Martinko, děkuju, bylo to nádherný. A to jsem začala slzet, načež ona na mě: Mami, nebul.“
Slzy štěstí…
„Já jsem tím pověstná, že vždycky brečím, a když Martina dojela tak ten výbuch slz se z očí jen hrnul. Ten závod jsem si navíc perfektně užila. Divím se, že přítel není hluchý, protože on křičel stejně jako já. Až jsme pak začali chvilku pokašlávat, protože jsme nemohli mluvit.“
Ale stálo to za to. Máte z dcery trojnásobnou olympijskou vítězku.
„Já vím. A když si to tak vezmete, tak už těch olympijských medailí má pět.“
Byla jste ráno před závodem nervózní?
„Nevím, jak Marťa, protože s tou jsem ještě pořádně nemluvila, jak prožívala noc, ale já jsem mohla spát tak maximálně dvě hodiny. Víc jsem nenaspala.“
To Martina spala víc. Vzala si prášek.
„No ty já si neberu a ani nevím, kde by se tady daly koupit. Můžu vám však říct, že jsem usínala někdy kolem šesté ráno a v osm jsem měla nařízený budík, protože mi volali vaši mediální kolegové z televize a chtěli se mnou po telefonu rozhovor.“
Zklidnila se tedy vaše nervozita po příchodu do haly, nebo naopak vygradovala?
„Při těch prvních párech jsem ještě něco pronesla, ale pak jak se blížil start Martiny, tak už na mě nikdo nesmí mluvit. To si žiju svůj vlastní stav. S nikým nemluvím nebo odpovídám velmi stroze, protože přemýšlím, koukám na to. Nechci být při závodě rušená.“
Koncentraci máte tedy společnou. Co jste ji nicméně před závodem radila?
„Já jsem s ní naposledy mluvila v neděli a říkala jsem ji: Soustřeď se hlavně na závody. Domluvili jsme se tak, že se uvidíme až po nich. Jsme tu až do 24. února, takže si to ještě užijeme.“
A máte už pro ni připravený nějaký dárek k oslavě?
„Ano, dostane jeden krásný dárek, ale to vám neřeknu, protože by si to mohla na internetu přečíst, To jsem ještě neřekla nikomu. Bude to dopravené na letiště do Prahy, abychom ji to tam mohli předat. Teď vám to ale nesdělím.“
