Už samotný ceremoniál při zahájení her olympiády odkazuje na antickou tradici a řecké kořeny olympijských her. Při zahajovacím ceremoniálu nastupuje jako první výprava řeckých sportovců, až za ní se řadí další výpravy podle abecedního pořádku jazyka země, která hry pořádá. Právě řecká civilizace dala vzniknout tomuto sportovnímu svátku.
Počátek pořádání antických olympijských her se datuje do osmého stolení před Kristem. Od roku 776 př. K., kdy se první olympijské hry konaly, se zapisují jména olympioniků, tedy olympijských vítězů a datují se jednotlivé olympiády, čtyřletá období mezi hrami. Od konání prvních olympijských her se zároveň počítá řecký kalendář. V té době se závodilo jen v jedné disciplíně, v běhu na délku jednoho stadia (přibližně 190 metrů). Postupem času disciplín přibývalo, přibývaly disciplíny běžecké a zápasnické. Od roku 680 př. K. se závodilo také ve vozech taženými koňmi, roku 520 se přidaly soutěže těžkooděnců se štítem a helmou v běhu. Z původně jednodenní slavnosti se postupně staly několikadenní sportovní hry.
Vznik olympijských her
Podle řecké mytologie byli zakladateli her a prvními závodníky řečtí bohové.
Nejčastěji je za zakladatele olympijských her považován syn boha Dia Herakles. Podle jedné z verzí je založil na památku svého vítězství nad králem Augiášem, který mu nedal smluvenou odměnu za vyčištění jeho chlévů, podle jiné verze založil Herakles olympijské hry poté, co se vrátil s Argonauty z výpravy pro zlaté rouno.
Zajímavá je také verze, která za zakladatele her považuje élidského krále Ífita. Údajně měl Ífitos k uspořádání olympijských her dostat podnět z delfské věštírny. V té době bylo Řecko sužováno vnitřní válkou a morem, věštírna v Delfách tedy přidala podmínku, aby alespoň během sportovního klání byly zastaveny veškeré boje. Spolu se spartským Lykúrgem a Kleosthenem z Písy vytvořil smlouvu o všeobecném posvátném míru během konání olympijských her na základě delfské věštby a prohlásil ji za závaznou pro všechny Řeky.
Poslední z mnoha dalších verzí o vzniku olympijských her je o konání her na počest boha Dia. I tato verze připisuje založení olympijských her Heraklovi, ale jinému – tento Herakles byl horský démon Kúret a zasloužil se o záchranu Diova života. Diův otec Kronos všech pět svých starších dětí snědl, protože se bál, že ho později svrhnou, tak jako on svrhnul svého otce. Kronova manželka Rheia mu ale místo malého Dia podala kámen v zavinovačce. Tento kámen Kronos snědl a tím pro něj byla záležitost s nejmladším potomkem vyřešena. Dia zatím odnesly nymfy do hor, kde se o něj Kúreti starali. Když Zeus dospěl, svrhnul otce a osvobodil své sourozence, kteří mezitím přežívali v Kronových útrobách. Na jeho počest uspořádal nejstarší Kúret Herakles v Olympii, kde Zeus svého otce Krona porazil, olympijské hry.
Antické olympijské hry
Antické olympijské hry nesloužily jen jako oslava sportu, měly i duchovní rozměr. Původně převážně duchovní slavnosti byly například pýthijské hry k poctě boha Apolona v Delfách nebo korintské isthmické hry k poctě boha Poseidona. Postupem času ale převážila sportovní stránka nad duchovní a v řecké Olympii se zrodily takzvané olympijské hry. Hry byly společenskou událostí a přitahovaly špičky z řad umělců i politiků, a získávaly tak na významu napříč celou zemí.
| IDEÁL KALOKAGATHIE |
| Významným faktorem pro vznik her je řecká kultura a její ideál kalokagathie, tedy soulad tělesné a duševní krásy. Kalos (χαλός) znamená v řečtině krásný, sličný nebo dokonalý, výraz kalos ale odkazuje i na mravní stránku. Agathos (αγαϑός) má také více významů, primární překlad je dobrý, ale agahtos může znamenat také statný, chrabrý, šlechetný, urozený nebo čestný. V tomto pojetí kultury těla a ducha se vedle intelektuálních kvalit stala i fyzická zdatnost ideálem a cílem každého jednotlivce. |
Posvátný mír ekecheiria
Slovo ekecheiria znamená v překladu „zdržení se rukou od zbraní“, tedy zákaz jakýchkoli válek a ozbrojených konfliktů. Tato tradice garantovala bezpečí po dobu přibližně jednoho měsíce, mír tedy začínal dříve než samotné hry a končil až po nich, aby se diváci a sportovci mohli bezpečně dopravit do Olympie. Postupem času se ekecheiria protáhla na tři měsíce, jak se účastnili sportovci ze severní Afriky nebo malé Asie. Text smlouvy byl sepsán na disku a uložen v olympijském chrámu bohyně Héry. Ekecheiria zabezpečovala tři věci – prvně zakazovala vstup do Olympie ozbrojeným osobám. Dále zajišťovala bezpečnou cestu na hry a zpět všem sportovcům, divákům a delegacím. Za poslední zakazovala veškeré násilí a války během konání olympijských her.
Posvátný mír v pojetí novodobých olympijských her >>
Konec antických olympijských her
Poslední olympijské hry se konaly na sklonku 3. století po Kristu. K jejich zániku přispěl největší měrou nástup křesťanství jako státního náboženství. Křesťanská nauka totiž sportu neholdovala, naopak se proti němu vymezovala. Důvodem, proč křesťanství brojilo proti pořádání olympijských her, byl ten, že hry si stále uchovávaly i svůj charakter náboženské slavnosti k uctění nejvyššího řeckého boha Dia. Olympijskou přísahu skládali závodníci právě před Diovou sochou, v Diově chrámu pak docházelo k předávání věnců z olivových ratolestí vítězům. V roce 391 po K. byl vydán edikt zakazující návštěvu pohanských chrámů a modloslužbu, čímž byl zakázán i vstup do Olympie. K definitivnímu zničení Olympie došlo v roce 426 po K., když císař Theodosius II. nařídil zbourat všechny olympijské modly s výjimkou Feidiovy sochy Dia a zakázal pořádání olympijských her. K jejich obnovení došlo až za dlouhých 1500 let.
Založení MOV s českou stopou
V roce 1894, dne 23. června byl založen Mezinárodní olympijský výbor. Tím byl položen i formální základ mezinárodnímu olympijskému hnutí. MOV založil baron Pierre de Coubertin, který se stal generálním tajemníkem, prvním předsedou se stal Řek Demétrios Bikelás. Mezi zakládající členy Mezinárodního olympijského výboru se řadí také český zástupce, profesor Jiří Guth-Jarkovský. První pokusy o obnovení olympijských her ale spadají do dřívější historie.
| POKUSY O OBNOVENÍ OLYMPIJSKÝCH HER |
| Již v období renesance, během 17. století probíhaly v různých částech Evropy snahy o obnovení olympijských her. O obnovení her psal také Jean Jacques Rousseau, v národní formě existovaly hry v Anglii nebo Německu, v roce 1859 se je neúspěšně pokusili obnovit Řekové pod názvem Olympie. Tyto sportovní soutěže organizoval Evangelis Zappas. |
Pierre de Coubertin v hlavní roli
„Vyvážejme do zahraničí veslaře, šermíře a běžce a hle – uvedeme tím do pohybu svobodný styk, s jehož pomocí zavedeme do krevního oběhu stařičké Evropy myšlenku míru. To mně dává odvahu k tomu, abych s vaší pomocí navrhl obnovení olympijských her, přizpůsobených požadavkům dnešní doby.“
Tato slova pronesl Pierre de Coubertin již v roce 1892 na zasedání Unie francouzských společností atletických sportů, kde působil ve funkci generálního sekretáře. Stejně jako při vzniku antických olympijských her je i nyní, po 1500 letech, motivem k založení sportovní události myšlenka a poselství míru, stejně jako když Ífitos uposlechl delfské věštby a prosadil dodržování posvátného míru ekecheiria.
Coubertin původně plánoval první moderní olympijské hry až na rok 1900, zbytek Výboru ho ale přesvědčil, aby se první Hry konaly již v roce 1896. Od té doby se olympiáda nekonala pouze třikrát, vždy z důvodu světové války – tedy v letech 1916, 1940 a 1944. Od roku 1924, kdy olympijské hry pořádala Francie, se konají i zimní olympiády. V té době se ZOH konaly ve stejný rok, jako LOH a ve stejné zemi – letní soutěže tedy byly v Paříži a zimní sporty se konaly v Chamonix. Změna nastala roku 1994, kdy se pořadatelství oddělilo a ten rok se konaly pouze zimní olympijské hry v norském Lillehammeru.
