Zvolený Kejval: Žaloba může přijít. Hnilička za Lenera? Chtěl to svaz
Volební plénum Českého olympijského výboru se na pátý pokus uskutečnilo a svou funkci obhájil dosavadní předseda Jiří Kejval, který v čele organizace stojí od roku 2013. Ustál i další diskuzi o požadavku svého kritika Jana Štovíčka, který nakonec nechyběl na kandidátce na místopředsedu i do výkonného výboru. „Může přijít žaloba z druhé strany,“ vnímá Kejval.
Plénum se muselo už čtyřikrát odložit buď kvůli covidu, nebo kvůli předběžným opatřením soudu. Neměl jste obavy z dalších problémů?
„Našli jsme celou řadu kompromisů, které jsme nepožadovali za naprosto zásadní. Museli jsme zdrcnout tři pléna olympijského výboru do jednoho. Neměli jsme možnost, že by se plénum odložilo, protože za tři týdny máme olympiádu. Můj mandát jako předsedy a zároveň statutárního zástupce olympijského výboru by podle zákona býval vypršel dvanáctého sedmý, dostali bychom se do nepříjemné situace. My jsme proto udělali všechno, dopadlo a moc mě těší obrovská podpora od pléna.“
Zvolilo vás 62 jeho členů, ulevilo se vám?
„Nepochybně, protože my teď pracujeme strašně moc, protože připravujeme olympiádu. Je to obrovsky náročné. My jsme volby zas tak neprožívali, protože jsme měli spoustu práce. Hodně nás to vyčerpávalo.“
Před volbami se na plénu nicméně opět rozhořela diskuse o výkladu stanov, plánujete jejich úpravu, aby byl jejich výklad jednoznačný?
„Probíhá to rok a půl. V covidu nastaly situace, které tady nebyly, ne každé stanovy jsou vůči téhle situaci resistentní. My s německým, maďarským a dalšími čtyřmi olympijskými výbory připravujeme projekt Evropské unie o trvalé udržitelnosti, abychom byli co nejvíce otevření, co nejvíc komunikovali ke svým členům. Máme v téhle oblasti hrozně práce před sebou. Doba se mění, jsme sto dvacet let stará organizace a nemůžeme ustrnout.“
Váš oponent Jan Štovíček se nakonec účastnil voleb, přestože už neúspěšně kandidoval na podzim za složku Českého klubu sportovních organizací a institucí. Neočekáváte další právní spory?
„To je nekonečný proces. Já už jsem si na to zvyknul. Dnes jsme udělali krok A a vyhověli jsme panu doktoru Šťovíčkovi, protože jinak jsme byli v nebezpečí, že by se nemohlo konat plénum. Obávám se, že někteří z kandidátů nechápou, proč by měl mít někdo dvě možnosti. Může přijít žaloba z druhé strany, taková je dneska situace. Přibližujeme se americkému soudnímu modelu. Bylo by fajn, kdyby soudy byly trošku rychlejší, abychom věděli, na čem jsme.“
Proč nakonec na jednoho z místopředsedů kandidoval místo Slavomíra Lenera nedávný šéf Národní sportovní agentury Milan Hnilička?
„Bylo to rozhodnutí svazu, já jsem telefonicky mluvil s předsedou svazu Tomášem Králem. Dohodli jsme se, že se v příštím týdnu uvidíme a popovídáme si o tom. Je to rozhodnutí svazu a my to naprosto respektujeme.“
Co bude mít Hnilička jako místopředseda bez gesce na starosti?
„On to byl původně vždycky sport, ale na druhou stranu my máme předsedu sportovního úseku Martina Doktora, kterého považujeme za absolutně autonomního. Je to nesmírně respektovaná osoba napříč svazy. Rád bych, aby měl každý nějakou zodpovědnost.“
Jak zatím hodnotíte stav české nominace do Tokia, kde se zatím počítá přibližně se stovkou sportovců?
„Pro nás je nejdůležitější, abychom nominovali co nejvíc sportovců. Z hlediska koní jsme na rekordu, máme šest koní. Pro nás s Martinem Doktorem a celým týmem je to velká škola. Jenom vést tam tyhle živé bytosti, které jsou extrémně drahé… Ale i tým kolem je obrovský. Chtěl bych poděkovat jezdeckému svazu, který nám dělá všechno proto, abychom náklady měli minimální. Protože za normálních okolností by nás to porazilo.“
Jste s dosavadním počtem nominovaných spokojený?
„Každý rok je těžší nominovat sportovce. Konkrétně v případě letních Her jsou všichni hrdinové. Nejvíc se naše naděje upírají do Kanady (na olympijskou kvalifikaci basketbalistů – pozn. red.). Vím, že to není jednoduché. Kanadský tým má asi pětadvacet hráčů, kteří hrají v NBA, my máme jediného. Ale hrozně jim věřím, že by mohli napodobit fotbalisty, kterým se teď daří.“
Jaké jsou vaše očekávání směrem k Tokiu?
„Já jsem si jistý, že se nevrátíme s prázdnou. Máme skvěle nastartovaný tenis žen, to by byla velká smůla, abychom se vrátili s prázdnou. Lukáš Krpálek, Adam Ondra, na divoké vodě jsou čtyři a každý si může sáhnout na medaili. Když v rychlostní kanoistice neuděláme dvě medaile, tak to bude smutné. Tomáš Bábek, i v koních je takové vášně a takového úsilí, že se může stát cokoli. Střelci, to je jeden z našich nejúspěšnějších sportů. Vždycky se někdo najde. Co bude rozhodovat, je hlava. Psychický tlak, který bude na sportovce, bude nesrovnatelný s ostatními olympiádami.“
