Stroje z vojenských ústavů

Kdo tomu může zamezit? Tvořivá Evropa, rychlá Afrika, egoistická Amerika... Zda budou protihráči čínské armády stačit, ukáže až účet výsledných medailí na letošní olympiádě.

Čína-Anglie 4:0. Nemožný výsledek ve fotbale? Do dvaceti let velmi pravděpodobný. Vždyť tomu nic nebrání. Vedle prosperující ekonomiky, nejlepších trenérů a sportovišť dominuje hlavní bod - maximální podřízenost nejlepších čínských sportovců pro daný cíl. Ten aktuální zní: vybojovat na domácí olympiádě sto zlatých medailí!

Pět set osmdesát čínských reprezentantů se na tuto chvíli několik let těžce připravovalo. Ve všech sportovních disciplínách bude bojovat historický počet zástupců.

Dávno už to není jen stolní tenis, badminton, gymnastika, skoky do vody. Invaze čínské sportovní filozofi e expanduje do dalších sportů. "Kde není třeba talentu a myšlení, tak daný sport jednoznačně v budoucnu ovládnou Číňané," myslí si Petr Koukal, nejlepší český badmintonista, který v čínském středisku trénoval.

Díky podnebí a stravě mají svaly Asiatů jinou strukturu - jsou pružnější a dynamičtější. Přednosti se proto přenášejí i jinam - do plavání, kanoistiky, atletiky, tenisu.

Třeba Jang Jali. Bývalá atletka konvertovala ke kanoistice. A to se ještě ve čtrnácti letech bála vody! Do kanoe si nechtěla sednout, teď je z ní díky tréninkovému programu jedna z nejlepších závodnic.

I v technicky náročném tenisu se umějí prosadit, Číňanka Čeng Ťie vyřadila v letošním Wimbledonu Nikolase Vaidišovou a očekává se od ní útok na zlato z dvouhry i čtyřhry. Za úspěchy mohou také nejlepší světoví trenéři. Tenistům pomáhá český trenér Martin Fassati, basketbalistům pak Litevec Kazlauskas.

Kanoisty donedávna vedl český emigrant Josef Capoušek. Do přípravy čínských rychlostních kanoistů vnesl úlevy a rozbourání drsného stereotypu - a doplatil na to.

Český trenér, jenž v roce 1968 po sovětské okupaci emigroval do Západního Německa a s německou reprezentací lovil moře medailí, dostal po třech letech vyhazov.

Bez ohledu na úspěchy, pouhých 44 dnů před zahájením Her v Pekingu. Povolil totiž čínským svěřencům používání mobilních telefonů, koukat na televizi, internet a delší regeneraci.

Celkově se Čína zúčastnila osmi novodobých olympiád, mezi lety 1936-1984 její sportovci nemohli přijet z politických důvodů. Od té doby vzestup úspěchů není pozvolný.

První medaile dosáhli až v Los Angeles roce 1984, a hned ukořistili patnáct zlatých kovů. Na olympiádě v Aténách získala čínská delegace dokonce 32 zlatých medailí a zařadila se v celkovém hodnocení hned za Spojené státy.

Jak se vlastně vyrábí taková čínská hvězda? Každý se učí disciplinovanému řádu a pokoře k tradičnímu programu a k trenérům. Stereotypně mučivé galeje z filmového ztvárnění barbara Conana nejsou výjimkou. Porušování lidských práv není přečinem, ale samozřejmostí pro dokonalý výkon.

Krev, pot, slzy, odříkání. Není to přehnaná metafora. Pro lepší představu konkrétní situace: pekingskému páru střední vrstvy se narodí kluk. Jak ho perspektivně vyvinout?

Moc šancí nemá. Na nejlepší školy musí mít bohaté rodiče, známé. Pro nejisté umění a kulturu zas velký talent. Uživit se v Číně dá nejlépe sportem, jako hrdinové pak hrají i ve filmech a telenovelách.

Od pěti let proto rodiče svěří svého kloučka do jednoho z osmi tréninkových megakempů. S vidinou, že se propracuje do jediného reprezentačního centra, ve kterém je pak o něj postaráno na celý život.

Jenže malý capart je ponořen do moře bolesti, v pokojích pro dva spí s pěti dalšími a záchod představuje jen díra do země.

Tři roky se nejdřív učí všechno od atletiky až po celkové posilování. V osmi letech má úžasné a snad nadlidské základy. "Vyrazili mi dech. Jsou to normální svalovci. Na povel vylezou vmžiku po provaze bez nohou," vykresloval Koukal.

Pak přijde hlavní trenér, často vědecký pracovník, a vybere pro malého kulturistu vhodný sport. Někdo pokračuje v atletice, jiného čeká gymnastika nebo raketové sporty.

Zlepšuje se v daných rezortech, kontrolovaný každotýdenními testy. "Vždycky jim řeknou, co zlepšit a čím převýšit kamaráda. To je motivuje nejvíc," popisuje Koukal. "A hlavně mají nesmírnou výhodu. Teda krutou. Když se zraní jeden, jsou k mání hned čtyři náhradníci."

Tvrdost dokazuje i přístup k fyzickým trestům. "Když je trenér bije, je to prý známka toho, že mu záleží na jejich výkonech a má je rád. Je to tam jak vojenský ústav," zprostředkoval BBC atmosféru britský veslař Matthew Pinsent.

Ve dvanácti letech už dítko mnohdy převýší kvality průměrného osmnáctiletého Evropana. Pokud uspěje, postoupí do reprezentace a konečně dosáhne vydřeného luxusu.

Vybraného sportovního rekruta špičkoví trenéři piplají, učí tajům psychologie a mentálního tréninku. "Do reprezentačního střediska se nedostane nikdo. Ani novináři," vysvětluje český stolní tenista Petr Korbel.

Ve dvaceti letech už musí být světovým nebo asijským mistrem. Pokud ne, sáhne se po dalším. Když neuspěje, nebo dobrovolně odejde, zahozený sportovec se vyhostí a hanlivě se nazve fuiyinem. Břímě zklamání si nese celý život.

Vzdělání mají mladí nepotřební sportovci jen to nejnutnější. Leckdy se bývalý talent nevrátí ani k vlastním rodičům. "Vždyť za celý rok se mohli rodiče s dětmi setkat jen dva dny," vylíčil drsnou realitu Koukal. "Šedesát procent proto končí na ulici a prodává žvýkačky..."

"Když vidím, jak Číňané trénují, radši bych se sportem ani nezačínal," přidala si jedna z největších legend stolního tenisu, Švéd Jan-Ove Waldner.
Začíná éra čínské diktatury?