Jezdec ze sedla v letošní Velké pardubické ještě nemusí znamenat totální krach. Do propozic slavného dostihu se po letech vrátila možnost zpětného nasednutí. Teoreticky je tak možná podobná stíhací jízda, jakou v roce 1991 převedl Josef Váňa se Železníkem. V realitě se ale takový kousek bude jen těžko opakovat.
Byl to památný moment historie Velké pardubické. Před šestadvaceti lety sletěl Váňa ze Železníka na Poplerově skoku, a než se vyškrábal zpátky do sedla, měl už ztrátu několika set metrů. Po nasednutí a úžasném finiši ale nakonec stejně slavil vítězství.
„Železník šetřil v průběhu dostihu síly na finiš, tenkrát to bylo vidět. Dohnal třistametrovou ztrátu a ještě byl schopen podat takový výkon proti koním, kteří šli celý dostih na pohodu,“ vzpomíná Váňa.
Velká pardubická 2017: Vše, co potřebujete vědět o legendárním dostihu »
V Dostihovém řádu je stále ustanovení, podle něhož může pořadatel Velké pardubické do propozic dostihu udělit výjimku pro pád jezdce. A letos se tak po letech stalo.
„Pořadatelé to dali do propozic, tato varianta je reálná,“ potvrzuje Otakar Nový, předseda Pořádkové komise Jockey Clubu. „Po pádu koně ale nasednout nelze.“
Romantika vrcholné Váňovy doby se však od aktuální Velké pardubické hodně liší. Za víc než čtvrt století se zvýšila kvalita koní, upravily se překážky a dostih výrazně zrychlil.
VIDEO | Podívejte se na záznam závodu z roku 1991
„Myslím, že v dnešní době je to nesmysl. Když spadnete a znovu tam nalezete, akorát tu Velkou pardubickou můžete dojet,“ říká Váňa. „Ve Velké se teď jede od startu do cíle bez nějakého šetření koně. V dnešní době se jede jako na západě, je to rachot.“
Zatím není jasné, jakou bude mít obnovená novinka další budoucnost.
„Myslím, že se to trošku přežilo. Dřív byly dostihy pomalejší, málokdy se stane, že žokej koně chytí,“ říká Nový. „Osobně si myslím, že to nedává moc velký smysl. Záleží, jak se rozhodne legislativní komise a Rada Jockey clubu.“