Syndikát trenéra legendárního Železníka? Adrenalin, zábava i nostalgie
Mít svého vlastního koně do prestižních dostihů? Snít o Velké pardubické, objíždět závodiště a být prakticky v centru dění? Pro běžného dostihového fanouška nereálné. Roční náklady na provoz jednoho koně se v základu vyšplhají zhruba na 150 tisíc korun. I proto roste obliba a zájem o společné syndikáty. Krok za kulisy už třetím rokem nabízí trenér Josef Váňa (DK iSport-Váňa - kůň Theophilos). Dva roky funguje podobný projekt i u Čestmíra Olehly, který ve Světlé Hoře připravil k šesti triumfům ve Velké pardubické Železníka a Registanu.
Barvy Syndikátu hvězda-Olehla reprezentuje šestiletá hnědka Poinsettia. V den Velké pardubické se představí v Ceně Laty Brandisové pro elitní klisny. Spolumajitelé už jí letos mohli fandit ve Švédsku nebo v Polsku, v červenci přebírali na domácí půdě ve Světlé Hoře pohár pro vítěze.
Co zbude z výher, rozdělí se
Jak syndikát funguje? Populární DK iSport-Váňa, v jehož barvách běhá Theophilos, má přes stovku členů (více informací na www.dkfans.cz). Syndikát hvězda-Olehla je menší, čítá 26 členů. V premiérové sezoně byl roční příspěvek na Poinsettii necelých osm tisíc. V aktuální sezoně zaplatil každý člen 6 tisíc korun.
„Z členských příspěvků se hradí provoz, ustájení, krmivo,“ vypočítává Olehla. „Víc po členech nechci. Další náklady jako kování, vakcinace, doprava na dostihy a startovné, to platím já. Vydělanými penězi na prémiích se pak nejdřív splácí mé náklady. A co na konci roku po vyúčtování zbude, rozdělí se mezi spolumajitele.“
Pozor - výdělečný byznys to není. „Loni jsme při premiérové sezoně byli v porovnání s náklady a výdělky minus dvacet tisíc korun,“ neskrývá Olehla. „A protože se mi nepovedlo prodat všechny podíly, doplácel jsem ještě dalších 33 tisíc. Takže já osobně jsem byl loni minus padesát tisíc... Letos je to lepší. Prodaly se všechny podíly v syndikátu a kobylce se daří. Třeba budeme lehce přes nulu.“
Ponťa se dostala vysoko
Poinsettia v sezoně odběhla sedm dostihů. Nedokončila pouze Prvomájovou steeplechase, na dotacích vydělala 198 340 korun. Vyhrála ve Světlé Hoře, zabodovala ve Švédské národní nebo ve Velké vroclavské. Na obou akcích skončila čtvrtá. „Výsledky jsou daleko lepší, než loni, Ponťa už se dostala relativně vysoko,“ těší trenéra. „Na druhou stranu tak musí běhat hlavně v zahraničí, protože doma už se do menších dostihů nevejde. A cestování leze víc do peněz.“
V první sezoně byl sám rozpačitý. Kladl si otázku, co vlastně syndikát fanouškům přináší? Teď už má daleko pozitivnější ohlasy. „Lidé v syndikátu už se víc znají, sami chtějí pokračovat, projekt se jim líbí. I proto jsme se už dohodli se zastupující paní ředitelkou Hřebčína Napajedla, odkud máme Ponťu pronajatou, že budeme pokračovat i v další sezoně.“
Koupíte koně do Velké?
Motivace členů syndikátu je podle Olehly různá. Někdo chce být blíž ke koním a těší jej, že může přijet do stájí, kobylku si pohladit, dát ji laskominu. „Další třeba říká, že syndikát je v porovnání s držením vlastního koně sakra levná šance jak být dostihovým majitelem,“ přemítá Olehla. „Někoho baví adrenalin na dostizích, jiný tím vzpomíná na své mládí u koní. Jsem rád, že zájem roste. A třeba to někoho chytne natolik, že si koupí dalšího koně.“
Pro příklad nemusí chodit daleko. Když se Olehla minulý týden ozval na Facebooku s prosbou, jestli by někdo nechtěl odkoupit dvouletého ryzáka Christiana, polobratra vítěze Velké pardubické Charme Looka, sehnal kupce do druhého dne.
„Ozvala se právě paní ze syndikátu,“ potěšilo trenéra. „Její dcera jezdí v Itálii, pracovala i u trenéra Paola Favera. Udělali rodinnou poradu a koně koupili s tím, že také možná vytvoří svůj syndikát. Díky tomu může Christiano zůstat u nás v tréninku a kdo ví? Třeba se s ním za čtyři roky dočkáme Velké pardubické. Předpoklady na to má.
