Nejsou to jenom volby, které rozdělují národ. V neděli při Velké pardubické 2021 budou koně poprvé překonávat čerstvě upravený Velký Taxisův příkop. Někdejší dvoumetrová propast po letní přestavbě za překážkou měří jen 75 centimetrů, navíc byla změlčena a zvýrazněna doskoková hrana. Pro jedny v čele s Josefem Váňou je to cesta do moderního světa. Pro další je to příliš velký ústupek, který ničí tradici. „Jsem rád, že se to udělalo, je to světový trend. Mám ale spoustu nepřátel,“ říká Váňa.
Motivem vítězné strany byl mrazivý šok po loňském fatálním pádu Sottoventa. Tehdejší mladý favorit Velké s potenciálem dlouhodobé hvězdy kvůli chybě na Taxisu ztratil život a v dostihových kruzích následovala horečná diskuze o budoucnosti.
Jejím výsledkem bylo doporučení expertní skupiny, v níž pracovali Josef Váňa nebo žokej Josef Bartoš, na úpravu překážky, především na změlčení příkopu o čtvrt metru.
„Já jsem tenhle názor měl už několik let. Ale nechtěl jsem to hrotit, jako když se mi kdysi dávno, když koně na Taxisu padali kvůli dvěma a půl metru širokému plotu, podařilo přemluvit správce, že se z toho udělá normální metr padesát proutka,“ líčí Váňa. „Teď se navíc upraví odskoková strana, že to bude mít dynamickou křivku, takže by se kůň měl líp odrazit a letět.“
V létě došlo k první významné rekonstrukci překážky od roku 1994. Tenkrát se navíc zásadně změnil i kurz dostihu, v roce 1998 se pak otočil doběh. Navzdory k veřejné poptávce po větším bezpečí koní ve Velké pardubické však v dostihovém prostředí aktuální změny zdaleka neakceptovali všichni.
Na jaře se proti nim vymezila skupina dávných šampionů Velké, k nimž patřili Václav Chaloupka, Pavel Liebich, František Vítek, Karel Benš, Josef Vavroušek, František Zobal, Vlastimil Knápek a Petr Vozáb. Z trenérů se ozvali Čestmír Olehla, František Holčák nebo Martina Růžičková.
„S jistou porcí nadsázky lze snahu o zásahy do Velké pardubické přirovnat k názoru, že by nebylo špatné snížit výšku Mount Everestu na úroveň Řípu,“ napsali ve své protestní nótě.
Velký Taxisův příkopDÉLKA SKOKU: cca 7 metrů (celková vzdálenost, kterou musí kůň překonat od odskoku k doskoku, před úpravami z roku 1994 skákali koně až k osmi metrům) |
|
Kde je pravda? Jasné je, že letošní úpravy mají pomoct větší bezpečnosti koní. Kvůli ní se i posunul start dostihu. Ještě loni se začínalo ve tři čtvrtě na pět, kdy ale v Pardubicích často svítí ostré zapadající slunce, které může koně ovlivnit. Letos se tak poběží o hodinu dřív.
„Ti, co to jezdili před padesáti lety, na to mají jiný názor. Ale my musíme jít s dobou. A jestli tady chceme zachovat překážkové dostihy, musíme to udělat tak, aby se nestalo to, že přijde nějaký fatální úraz koně, nedej Bůh žokeje,“ říká Váňa.
Odpůrci změn ale mají i jiné argumenty než jen úctu k tradici.
„Pokud se máme bavit o bezpečnosti dostihu, není to jen otázka Taxisu, ale celého kurzu. Čím víc se budou překážky zjednodušovat, tím se bude Velká zrychlovat. A právě o rychlost jde, nikoli o velikost skoků,“ tvrdí Radek Holčák, trenér loňského šampiona Hegnuse. „Tím, že se zrychluje, má kůň daleko méně času na přípravu na skoky. Stejně i žokej. Jsem příznivcem toho, aby se překážky naopak nechaly narůst. Dostih by zpomalil, koně by museli víc přemýšlet a skoky respektovat.“
Žokej Jaroslav Myška, jeden z nejzkušenějších českých rajťáků, už několik let po úpravě Velkého Taxisova příkopu volal. Sám přes Taxis letěl osmnáctkrát, upadnul na něm pouze v roce 2007, když mu před ním začal dvojnásobný vítěz Maskul brzdit. Tehdy na to životem doplatil Cieszymir.
„Ten skok není nebezpečný, že je široký,“ říkal Myška po loňské Velké pardubické. „Je nebezpečný v tom, že když koni nevyjde krok, je v momentě odrazu v živém plotu. Pak je průser na světě, protože ztrácí rychlost. Nebo se ani neodrazí a jen tím prolítne.“
Vliv může mít i odlišná typologie překážkových koní. V Pardubicích startuje mnoho koní se zkušenostmi z francouzských závodišť, kde jsou zvyklí živé ploty proskakovat. Právě to byl často dosavadní problém Taxisu. Pokud se kůň dostatečně neodrazil, živý plot ho ve vzduchu zbrzdil a výsledkem pak mohl být fatální pád na ostrou hranu. Ta se letos v létě zploštila a navíc bude v dostihu označena pilinami ve snaze, aby ji koně respektovali.
„Myslím, že stávající verze byla schůdná, nicméně všechno se vyvíjí. Já si jenom přeju, a doufám, že to bude ku prospěchu věci,“ říká pětinásobný šampion Velké pardubické Jan Faltejsek, který letos pojede na nováčkovi Mahe Kingovi. „To, jak to bude, se ukáže. Velká pardubická měla nějaký vývoj. Začínalo to jako honební jízda, dnes se posunula úplně jinam, je to hon o čas.“
Velká pardubická 2021 - kompletní informace k dostihové akci roku >>>
TAXIS OČIMA ŽOKEJŮ
JAN FALTEJSEK
„Doufám, že je to krok správným směrem. Ve finále je to o veřejném mínění, tlaku, aby se hlavně nic nestalo. Jenže vždycky se může něco stát, to by člověk nesměl ráno vstávat z postele, a pak přijde tornádo a odnese vás i s postelí. Se snahou co nejvíc eliminovat problémy ale souhlasím absolutně do putníku.“
JAN KRATOCHVÍL
„V moderní době se musí pracovat na tom, aby byly dostihy bezpečnější, aby se nestávaly fatální úrazy. Taxis zůstane nezměněný, jenom by měl být víc bezpečný, což je dobře.“
JAROSLAV MYŠKA
„Kůň pořád musí skočit, rozměry překonat. Pokud někdo upadne, čemuž nezabráníme, protože se to může stát i při náběhu do oranice, tak by po úpravách doskoku nemělo dojít k fatálnímu zranění. Změny beru, nejsem přesvědčen, že by byly k horšímu. Byl bych pro to, aby byl skok identický s ostatními na závodišti. Proto bych byl za to, aby se tam instalovala i odskoková břevna.“
Témata:
sport, Pardubice, Velká pardubická, Josef Váňa, Josef Bartoš (1861-1924), dostih, Martina Růžičková, jezdectví, živý plot, Jaroslav Myška, Josef Vavroušek, Jezdectví na Heureka.cz
Související články
