PŘÍMO Z VÍDNĚ | Čtyři chyby, osm trestných vteřin a až devatenácté místo v semifinále. Štěpánka Hilgertová bude ve finále ME chybět, když během své jízdy hned čtyřikrát zavadila o slalomové branky a skončila na předposledním místě. „Nepovedlo se to, no,“ hlesla jen v cíli šestačtyřicetiletá kajakářka.
Rozhodilo vás, že jste nabrala první penalizaci hned na první brance?
„Ne to ne. Myslím, že mám spíš problém po tom dni nic nedělání se takhle brzo ráno trefit do tratě jako takové. Při rozježdění jsem se totiž cítila dobře. Nemyslím, že bych byla ztuhlá nebo neprobuzená, to rozhodně ne. Prostě trefit tu reálnou trať na kanále, s tím mám poslední roky dlouhodobě problém a dnes se to teda brutálně nepovedlo. Nebyl tam jeden konkrétní moment, táhlo se to celou jízdu.“
Kdyby se tedy třeba jelo o hodinu či dvě později, pomohlo by vám to?
„Možná trošku jo, spíš se ale budu muset naučit, když jeden den nesedím na vodě. Na olympiádě to byly dva dny a to bylo úplně smrtelný, tam jsem to taky vybojovala jen tak tak. Tady jsem chtěla možná zbytečně moc jet. Ono to semifinále je těžký a musí se jet, ale kdybych jela trošku víc sama za sebe, malinko pečlivěji, třeba i volněji, že by to nakonec dopadlo líp. Z posledních let jsem měla pocit, že dostat se do desítky je těžké a že to chce nasadit jízdu na tyče, svižně a prostě jsem ji teď neukontrolovala. Nebyla tam brutální chyba ale spousta drobných, jež vyústily v tenhle výsledek.“
Všechny chyby jste nabrala hned v prvních sedmi brankách. Nevypařila se pak i motivace?
„Ne to ne. Měla jsem v hlavě, že chci jet a bez ohledu na to, co bylo za mnou. Nemyslím si, že bych dole něco vzdávala.“
Ani vás to nerozhodilo?
„Já na to během jízdy nemyslím. Kolem pětky šestky jsem si říkala, že už je to špatný, ale že bych neměla chuť jet, to ne. Prostě v tu chvíli máte nasazený program v hlavě od jedničky do cíle a jedete. Bez ohledu na to, jestli se nahoře něco nepovedlo.“
Jak bylo i obtížné vypořádat se s místní tratí?
„Byla tak akorát. Je ale fakt, že ten kanál bůhví jak v ruce nemám, musela jsem se soustředit na daleko víc věcí. Nikdy nevím, kam mě to před kterou bránou poveze nebo prostě co bude.“
