Před pár lety už chtěla končit, ale všechno je jinak. Plavkyně Simona Kubová létá bazény na dohled svých dávných českých rekordů a užívá si. Přitom v závěrečné fázi kariéry paradoxně z obrovských objemů polevila a místo toho získává sílu třeba na lezeckých stěnách. „Začala jsem plavat míň a jde mi to líp,“ usmívá se Kubová.
Vloni na podzim prožívala těžké období, když ukončila manželství s fyzioterapeutem Kryštofem Kubou. Jméno si ale nezměnila a v bazénu mu teď dělá čest. Simona Kubová na jaře sbírá rychlé časy a naposledy skončila druhá na znakové padesátce na prestižním mítinku Mare Nostrum v Monaku. Na padesátce i stovce už se může chystat na mistrovství světa do Fukuoky.
Kde se to ve vás bere?
„Cítím se dobře. Začala jsem plavat jenom jednou denně. Nevím, jak to říct… Začala jsem plavat míň, plave mi to líp… (směje se) Začala jsem hodně lézt na stěnách, bouldering, mám to pestřejší. Postupně se připravuju na odchod z plavání, aby to nebylo ze dne na den. Plavecké tréninky jsem omezila. Z deseti týdně jich mám šest, plavání jsem zkrouhla skoro na polovinu, což je velký rozdíl. Potom se snažím dělat věci, co mě baví, zbytečně se nestresovat, neřešit to jako dřív.“
Pomáhá vám lezení nějak i v bazénu?
„Já myslím, že lezení pomáhá hodně. Zapojují se svaly, které potřebujeme ve svalových řetězcích, dává mi to funkční sílu, nejenom tu z posilovny. Svaly posiluju jiným způsobem. Je to zábavnější, něco nového, docela mě to baví. Když jsme na soustředění, snažím se lézt dvakrát, třikrát týdně, doma aspoň jednou. Je fajn, že v Jirkově máme lezeckou stěnu. Mám to kousíček, většinou chodím s kamarádkou.“
Nechystáte se náhodou příští týden navštívit závody Světového poháru v boulderingu na Letné?
(úsměv) „Náhodou tam půjdu, kamarádka tam dělá, takže se přijedu podívat.“
Míň tréninku ve vodě vám tedy nevadí?
„Já mám natrénováno za x let kvanta kilometrů. S tím, že budu trénovat stejně, už bych se nezlepšila. Čím jsem starší, regenerace je pomalejší. Vidím na sobě, že závodit ráno a odpoledne mi dělá problémy a další den je to ještě náročnější. Důležitější je odpočívat víc, než jsem byla zvyklá.“
Pořád pokračuje vaše spolupráce s kanadským koučem Tomem Rushtonem, jehož metody se vám zalíbily před dvěma lety na profesionální lize ISL?
„Ano. Máme mezinárodní plaveckou skupinu. Závodili jsme v Americe, pak odjeli na soustředění do Kanady. Cestuje se hodně. Teď odjeli do Izraele, protože Tom se stal hlavním trenérem izraelského národního týmu. Mají tam základní tábor, ale já potřebuju být nějaký čas doma.“
V čem vám Rushtonův trénink pomáhá?
„Je super, že jsem ve skupině s lidmi, se kterými ráda trávím čas. Jsou to strašně fajn lidi, na které se můžu spolehnout. Být ve skupině, kde mě něco otravuje, by nepřineslo výsledky, které teď mám. Že by to bylo odlišné, co se týče tréninků, asi ne. Pro mě hodně dělá tréninková skupina, prostředí, které tam máme.“
Můžete si od parťáků něco vzít? Třeba od světové šampionky a dvojnásobné olympijské medailistky Siobhan Haugheyové z Hongkongu?
„Všichni se učíme od sebe navzájem. Není to tím, že ona je nejlepší, že plave světové rekordy, ale tím, jak k tomu přistupuje, jaká je osobnost. Ona se učí něco i od nás, nebereme to tak, že ona je ta, která je nejlepší. V naší skupině se bere zřetel na všechny, ne že když má někdo medailové ambice a někdo semifinálové ambice, tak je horší. K nám všem se přistupuje stejně.“
Vy už máte na padesátce i stovce jisté červencové mistrovství světa ve Fukuoce, věřila byste si třeba na stovce i na finále?
„Samozřejmě by to bylo hezké, ale já to fakt úplně neřeším. Vždycky, když jsem chtěla být ve finále a bylo to pro mě hodně důležité, byla jsem hodně vynervovaná, vystresovaná. Já už nebudu ta, která se zlepší na stovku o vteřinu, už na to fyzicky nemám, od toho jsou ti mladší. Pokusím se zaplavat co nejlíp. Když plavu blbě, jsem z toho nešťastná, to je normální, ale snažím se to tak osobně nebrat.“
Co by vám udělalo radost?
„Potěšilo by mě, kdybych se dokázala ještě zlepšit. Bude to znít asi hloupě, ale já nemám významné cíle, něco, k čemu opravdu směřuju. Beru to tak, že to nějak je, plavu, nekončím zítra. Snažím se už tolik neplánovat, jak jsem byla zvyklá. Snažím se spíš žít než plánovat.“
Jak vidíte budoucnost?
„Já fakt nevím. Všichni se mě na to ptají, všichni chtějí logicky znát plány, přípravu skrz olympiádu. Já fakt nevím… Beru to tak, že plavu ze dne na den. Až mě to bude štvát a budu chtít žít jinak, dozví se to všichni včas.“
| disciplína | osobní rekord | letošní čas |
| 50 metrů znak | 27,78 (2018) | 27,87 |
| 100 metrů znak | 59,65 (2017) | 1:00,17 |
