Havelková po titulu v Portoriku chystá svatbu. V hlavě má velký cíl
Po návratu z písku do haly k šestkovému volejbalu zapsala hvězdná Helena Havelková další pozoruhodný úspěch. S týmem Cangrejeras San Juan ovládla ligu v Portoriku. „Byla to strašná dřina, protože jsme odehráli podobnou porci zápasů jako třeba v Itálii. Jenže na 24 zápasů máte v Evropě většinou šest měsíců a my měli jen tři,“ líčí pětatřicetiletá rodačka z Frýdlantu, která stále patří k oporám reprezentace. O víkendu ji čeká v rámci zlaté Evropské ligy Final Four v Ostravě.
Volejbalový životopis Heleny Havelkové se po štacích v nejlepších ligách světa obohatil o exotickou kapitolu. Po zkušenosti z písku, kde se pokusila po boku Markéty Nausch Slukové zabojovat o olympiádu, zamířila do Portorika – a zpátky do haly.
V hlavním městě San Juan zažila unikátní tažení za titulem. „Byl to jiný volejbal, jiný styl. Podobný americkému. Hráli jsme třikrát až čtyřikrát týdně – někdy i úterý, čtvrtek, sobota a neděle,“ popisuje náročný kolotoč zápasů. „Byl to takový vytrvalostní sport. Mě ale hodně baví výzvy a nové věci. Zjistila jsem, že to umím, i když hraji čtyřikrát týdně. Byla to skvělá zkušenost. Šla jsem do toho s tím, že jsem chtěla vyhrát, a to se povedlo. Byla to čtvrtá země, kde jsem získala titul,“ líčí majitelka zlata z Itálie, Polska a Ruska.
V Karibiku není šestkový volejbal zrovna sportem číslo jedna, proto se zápasový kalendář inspiroval baseballem. „Ten se hraje taky skoro každý den. Na něm jsem se byla mimochodem podívat. Bylo to super, je tam hrozně oblíbeným sportem,“ přikyvuje Havelková. Plusem pro hráčku bylo, že si ve vzácně volných chvilkách mohla užívat na pláži.
„Miluji moře. Nejsem horský typ, spíše plážový. Je skvělé si ráno skočit do moře. Bylo tam pořád 30 stupňů, mikinu a kalhoty jsem vůbec nepoužila. Ideální při balení, kdy jsem si brala samé krátké věci,“ usmívá se.
Žena, jež má obvykle na palubovce status volejbalové hvězdy, byla tentokrát „jednou z mnoha“. „Portoriko je jiné, znají tam hlavně Američanky, které se dostaly do reprezentace. Když jsem s nimi hrála, tak věděly, kdo jsem, kde jsem všude hrála. Ale nezní jim to tolik, jako někdo z USA. Místo v týmu jsem si musela prosadit a obhájit,“ popisuje Havelková.
Na klubové úrovni by ráda pokračovala, jenže teď má myšlenky jen na reprezentaci a blížící se svatbu.
„Vážím si toho, že můžu být v českém reprezentačním týmu mezi mladou nastupující generací. Do budoucna uvidím, na co budu mít fyzicky mít. Za měsíc mám svatbu s Georgem Grozerem, na kterou se těším. Takže se snažím kombinovat přípravy s volejbalem. Nechávám vše otevřené,“ prozrazuje.
Reprezentace v posledních duelech ve zlaté Evropské lize prohrála pouze jediný duel a v sobotu rozehraje Final Four v Ostravě.
„Máme skvělý tým, hrajeme opravdu kolektivně. Na tom si trenér hodně zakládá, abychom neustále drželi tu linii týmovosti. Tím ostatní přehráváme,“ tvrdí Havelková, která si pochvaluje také spolupráci s řeckým trenérem Giannisem Athanasopoulosem.
„Už jsem pár trenérů vystřídala, dokážu říct, jaký trenér je dobrý pro tým a jaký ne. Jannis je skvělý v tom, jak to má nastavený. Chce po nás opravdu maximum také v činnostech na tréninku. Já to mám ráda, když to v přípravě šlape, tak pak je to jako v zápase,“ říká pětatřicetiletá volejbalistka.
Velkým lákadlem je pro Havelkovou evropský šampionát v Brně, který by se měl uskutečnit v roce 2026. Právě tam by smečařka mohla završit veleúspěšnou kariéru.
„Ať se bude dít cokoliv, určitě bych chtěla být na hřišti v roce 2026 v Brně. Kluci mají výhodu, že odehráli několik domácích evropských šampionátů. To my ženské jsme domácí atmosféru na těch vrcholových akcích nezažily, moc jich nebylo. Mrzelo by mě, kdybych toho šampionátu nedožila volejbalově. Je to pro mě cíl,“ dodává odhodlaně.
