PŘÍMO Z NORSKA | Po smíšené štafetě ji museli všichni utěšovat. Jejích pět dobíjení bylo tak rozdílových, že Češi po její ztrátě rázem ztratili šanci na medaili. V sobotním sprintu se ovšem Veronika Vítková blýskla parádní bilancí: 10 ran, 10 zásahů. „Dokázala jsem si, že to jde,“ těšilo ji, když dojela na sedmém místě. I ona může v dnešní stíhačce pomýšlet ještě výš.
Věříte, že jste to prošťouchla?
„Snad jo. Doufám, že to bude nakopnutí do dalších závodů.“
Musela jste něco zásadního změnit?
„Zvolila jsem volnější tempo na začátku, aby zbývalo víc sil do druhé poloviny závodu. To sice po běžecké stránce moc nevyšlo, protože síly ubývaly tak i tak, ale při střelbě jsem se snažila hlídat každou ránu. Možná byla ta střelba pomalejší, ale byly to jisté rány.“
Jak moc jste tak na tu střelbu vleže myslela?
„No, hlava úplně vypnutá nebyla. Trochu jsem obavy měla, ale říkala jsem si, proč by to nešlo teď, když to jde na tréninku. A šlo to.“
Věřila jste si pak díky tomu i na stojku?
„To tak nejde říct, sil už moc nebylo. Nohy se klepaly a taky jsem se toho také bála. Poslední ránu jsem i víc čekala, bála jsem se, abych ji neutrhla a nebyla z toho zbytečná chyba.“
Co jste si řekla, když to tedy byla nula. Trenér Vítek si třeba na střelnici hodně zařval.
„I já jsem měla radost, protože těch nulových závodů já zase tolik nemám.“
Bylo něco speciálního, co vám pomohlo vypláchnout hlavu?
„Ona ani ta štafeta nebyla vyloženě špatná. Tam jsem střílela 1+1 a byla škoda těch dobíjení, které mě na střelnici zdržely a znejistěly. Všichni se mě ale snažili podpořit a říkali, že to nebylo tak hrozné. Takže jsem to hodila za hlavu.“
Kam byste tedy toto sedmé místo zařadila?
„Rozhodně je to výborná výchozí pozice pro stíhací závod a jinak je to desítka na mistrovství světa, což je super.“
Vše o MS v biatlonu čtěte ZDE »
