V čem má pro vás štafeta půvab? Že v tom třeba člověk není sám?
„No, o to je to spíše trochu těžší, že člověk nejede za sebe, ale za celý tým. Neměl by se však nechat rozhodit, ale soustředit se na svůj vlastní výkon a co dokáže.“
Jak je těžké si to říct?
„Říct si to člověk může, ale nesmí se tomu podat. Vždy si řeknete, je to štafeta, a ač jsem to třeba většinou letos pokazila a to svědomí hlodá, nejhorší je, že když si to člověk pokazí v individuálním závodě, může být naštvaný jen sám na sebe, ale tady to s ním odnese celý tým.“
Vše o MS v biatlonu čtěte ZDE »
Pomohl vám tedy k sebevědomí i vytrvalostní závod, kde jste zase tolik nechybovala?
„No, z mého pohledu to nebyla špatná střelba, ale bohužel na dlouhý závod je to moc. Čtyři rány vedle, to je hodně a každá trestná minuta je dlouhá a na trati se nedá nic sjet, takže tak vydařený závod to nebyl. Ač se od začátku vyvíjel docela slušně, začala jsem nulou, až jsem byla sama překvapená, pak jsem to relativně ještě ustála, ale ta poslední položka byla jako ve stíhačce a ve sprintu. Dala za dvě a to mě složilo k zemi.“
Už i na vás se začíná projevovat únava z náročné sezony?
„Popravdě jsem už začala vybírat dovolenou. Ještě předevčírem jsem si nemyslela, že někam pojedu, že budu chodit do školy, ale pak jsem zjistila, že toho mám plné brejle, takže se těším na odpočinek. Těším se, až přijedeme domů. Je pravda, že ta sezona je dlouhá a je to pro mě první náročná sezona ve světovém poháru, kdy jsem objela vesměs všechny závody, takže cítím, že už toho začíná být dost.“
Kam pojedete?
„Teď se koukám na Zanzibar, musí se někam víc do tepla, protože Itálie, Chorvatsko, Řecko to v tomhle období, v dubnu, nespasí.“
