Jako malej kluk! Za tu poslední ránu bych si namlátil, nadával si Moravec
PŘÍMO Z RAKOUSKA | Taková škoda... Devět ran prásklo přesně, tu poslední ale poslal biatlonista Ondřej Moravec mimo terč a ve sprintu na mistrovství světa v Hochfilzenu ho to stáhlo medaili. Především kvůli jednomu trestnému kolu na bronz ztratil 7,6 sekundy. I tak ale pátým místem znovu potvrdil, že se na vrcholné akce dovede skvěle připravit.
Co říct k té poslední ráně?
„Za tu bych si namlátil! Strašně mě mrzí, to se nemělo stát... Tam měla být nula na odchod a byla by to úplně jiná písnička. Na druhou stranu to po těch dvou dnech beru všema deseti. Nebyl jsem na tom úplně stoprocentně zdravotně, cítil jsem se tak nějak prazvláštně, takže ve finále jsem strašně rád.“
Mísí se ve vás radost a lítost?
„Je to takové padesát na padesát. Člověka to hrozně mrzí, bylo to tak strašně blízko. Beru to tak nějak s pokorou. Dnes to spousta dobrých závodníků pokazila, na druhou stranu to byla pro mě obrovská šance. Je to takové smíšené...“
Speciální příloha: Vše o MS v biatlonu 2017, Hochfilzen - čtěte ZDE »
Co jste si říkal na trestném kole?
„Tam jsem si ještě nic neříkal. Jedna chyba ve sprintu standardně na mistrovství světa nestačí. Taky že to nestačilo. Ale nebylo to daleko. Když jsem vyjel z trestného kola a viděl tabuli, tak jsem si hodně nadával. Ta poslední rána, na to už jsem moc starej.“
Co se tam stalo?
„Předržená rána, zbytečnej strach, obava. Jak malej kluk...“
Poslední kolo jste jel s novým šampionem Benediktem Dollem, pomohlo vám to?
„Určitě mi to pomohlo. Měl jsem dost sil, udržel jsem ho celou dobu. Kdyby tam nebyl, tak nevím, jestli bych jel tak rychle. Pravděpodobně bych něco ztratil. Na druhou stranu jsem měl poměrně dost sil. Musím poděkovat servisu. Lyže jely neskutečně dobře, do tunelu jsem ho sjel o patnáct metrů. Cuknul mi na louce na přechodu.“
Naznačil jste jisté zdravotní problémy, co se děje?
„Ty dva dny jsem nebyl úplně nadšenej, jak se cítím. Ráno jsem nebyl ani stoprocentně přesvědčený, že nastoupím. Fakt. Dva dny mám dutiny ucpané, všechno možné. Bylo to pro mě takové zvláštní. Ale po těle jsem se cítil dobře. Spíš to byl takový nekomfortní pocit, kdy člověk tak jako huhňá, v uvozovkách ho to štve, takže jsem z toho nebyl dvakrát nadšený. Ale ve finále ten závod byl pro mě super. Teď to můžu hodit za hlavu, přestat na to myslet a zítra se soustředit na další závod.“
Je o vás známo, že dokážete vždycky naladit formu na vrcholné akce. V čem je to kouzlo?
„Asi tohle umím. Spíš věřím v to, že v sobě mám něco, co mě vyhecuje právě v důležitých závodech. Že bych byl totální bojovník, si nemyslím. Ale dokážu se úplně zkoncentrovat na ten výkon.“
Pomohlo vám vysokohorské soustředění v Anterselvě?
„Stoprocentně. Posledních pět dní, jak jsem se cítil tam, to už bylo to, co pak stačí na takové výsledky, jako je třeba ten dnešní. Už jsem cítil, že je to dobrý. Trošku mě mrzí ty dva dny, které mě zabrzdily. Na mix jsem si věřil, zase jsem viděl ty časy mezi nejlepšími a to člověku strašně pomůže. Do dalších závodů jen dobře.“
