Jeho bohatá kariéra spěje do závěrečné fáze. Ví to. Vnímá to. Že tělo už tak neslouží. Že mu mladší draci ujíždí. Ale stále jim to nechce dát zadarmo. „Pořád si říkám, že mám zkušenosti, které se mohou hodit,“ věří Michal Šlesingr. MS v Östersundu bude jeho třináctým světovým šampionátem v životě. A jestli bude pro 36letého borce i poslední? Rozhodne se po konci sezony.

Když má mluvit o svém prvním mistrovství světa, dlouho přemítá. Fakt dlouho. „Ten Němec, co mi krade věci, mi prostě nedovolí si vzpomenout,“ omlouvá se pak s úsměvem Michal Šlesingr.
Uplynula už spousta času, jeho aktuálnímu kolegovi Jakubu Štvrteckému byly teprve čtyři roky, když on startoval v roce 2003 na světovém šampionátu v Chanty Mansijsku. Proti Riku Grossovi. Raphaëlu Poiréemu. Ole Einaru Björndalenovi. A ač dnes legendární Kanibal už komentuje pro norskou televizi, on drží dál ve stopě. V 36 letech coby nejstarší ze všech.
Na posledním MS? Kdo ví. „Já jsem jednoznačně řekl, že se budu rozhodovat až po sezoně. V Canmore jsem měl sice chuť hodit skoro ručník do ringu, na druhou stranu člověk je na režim, sport, okolí a lidi tak zvyklý, že je těžké z toho stereotypu vystoupit. Ono se to nějak vytříbí,“ krčí rameny.
Letošní Östersund je jeho třináctým světovým šampionátem. Ve Švédsku zažil i MS v roce 2008. A stále má vůli. Jenže je to každým rokem náročnější. Před touto sezonou léčil mononukleózu. Pak ho dokonce před Novým Městěm na Moravě chytla záda a pohmožděný obratel. Do SP se vrátil až závody v Kanadě a USA a takhle končit nechce. Kdo mu ale zajistí, že to bude dál lepší?
„Letos mám chuť do závodění, ale tvrdá realita toho, jak se s tím člověk pral a pere, ta zase na chuti ubírá. Je to složité definovat, každopádně je i těžké držet s mládím krok,“ má jasno Šlesingr. Stejně jako má jasné i cíle.
Michal Šlesingr na MS | |
Počet šampionátů | 12 |
Počet závodů | 58 (46 individuálních) |
Počet titulů | 1 (2015 - smíšená štafeta) |
Počet medailí | 3 (2015 - zlato, 20017 - střibro, bronz) |
Počet individuálních umístění v top 10 | 12 |
Ví, že deficit zčista jasna nedožene. Že sotva bude běžecky patřit k elitě. Ale ani to ho nesráží. Vidí přesto své šance. Třeba ve štafetě, kde byl často oporou. „Já byl vždy týmový hráč a na vrcholné akci se mi povedlo zajet štafetu dobře, ale individuální závody jsem tam odprásknul. To už se mně stalo mnohokrát. Doufám, že pakliže pojedu štafetu, tým podržím, Ale neznamená to, že bych se upínal vyloženě jen k ní. Chci závodit dobře i v individuálech,“ plánuje.
Přesto, pokud by toto MS bylo poslední, co dál? Jít cestou civilní práce jako třeba policista Jaroslav Soukup? Nebo zůstat u sportu jako trenér Zdeněk Vítek? „Přiznám se, že se jako trenér úplně nevidím. Když už jednou z kolotoče vypadnu, budu chtít být víc s rodinou. Ale trenér má chleba stejně tak tvrdý, taky musí odjíždět často pryč. V tom bych si nepomohl,“ hodnotí.
Až se tedy to rozhodnutí v dubnu, květnu či červnu bude blížit, své k tomu řekne i rodina. „Samozřejmě je to o nějaké komunikaci. Viktorka je větší, mnohem víc si to uvědomuje a tatínek jí chybí. Taky už půjde do školy… Uvidíme. Každopádně jsem si řekl, že až s tím křápnu, dám si rok na rozkoukání a budu hledat, jakou cestou jít dál. Abych si uspořádal myšlenky, co by mě lákalo, kam mě to bude táhnout. Na to teď ještě nemám moc času, abych to řešil.“
Jak si vedl na MS v Östersundu 2008 |
6. místo ve sprintu |
5. místo ve stíhacím závodě |
10. místo ve vytrvalostním závodě |
26. místo v závodě s hromadným startem |
7. místo ve štafetě |