PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Po kolapsu Evy Puskarčíkové a úseku Jessiky Jislové dostala ženskou štafetu na MS na devatenáctém místě. A později ji na stejné příčce předala Veronice Vítkové. Ani Markéta Davidová se nevyvarovala trestného kola a s blížícím se koncem šampionátu i ona netají rozpaky.
Jak jste tedy i vy prožívala úvodní trápení
Evy Puskarčíkové
, která udělala hned při první ležce tři trestná kola?
„Je mi ji strašně líto. A když jsem ji viděla brečet, tak jsem začala skoro taky. To není o tom, že by neuměla střílet, ale na té střelnici se může stát cokoliv. Načež vás to pak tak semele a je to taková bezmoc… můžu ji jen obdivovat, že ještě něco trefila na té stojce. Je mi to líto i za ní, že se jí to nepovedlo takhle v týmovém závodě.“
Co jste ji pak říkala?
„Já jsem ji nepotkala, jen jsem na ni volala, že se nic neděje. Myslím ale, že to ani nevnímala, takže jsem se s ní ještě neviděla.“
Bylo to pak těžké se i udržet s motivací, když jste jela svůj úsek z 19. příčky?
„Myslím, že to bylo úplně jedno, z jakého místa jedete. Navíc jsem také ze svého výkonu strašně zklamaná, protože to bylo úplně tragické, co jsem předvedla. A ještě horší je, že jsem vyjížděla právě z toho devatenáctého místa a stejně jsem šla také na kolo. Co bych tam dělala, kdyby mi to holky předaly na první místě? To je dost hrozný.“
Do závodu s hromadným startem vám tedy tato zkušenost příliš nepomohla?
„No, to ne. Naopak mi přijde, že každým závodem to jde dolů a dolů.“
A co se týče fyzické stránky?
„No, ono to bylo šílené i na té trati. Fakt špatné. Už je to asi dlouhé a těším se tak na příští neděli.“
