Ivo Pospíšil
20. února 2020 • 13:13

Šlesingr vzpomíná: Když jsme si reklamy museli na bundu sami přišít

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z ANTERSELVY | Je to návrat na místo činu. Před třinácti lety tu na mistrovství světa poprvé vrazil mezi elitu. Bral stříbro plus bronz a ještě si získal respekt Oleho Einara Björndalena! „Teď jsem ale už poslední magor z té doby, který tu ještě leze na trať,“ směje se sedmatřicetiletý Michal Šlesingr. Vrací se k bitvám s legendami, vypráví, jak si sám šil na kombinézu štítky se sponzory nebo jak mu předjezdkyni dělala Dorothea Wiererová.



Prochází zrekonstruovanou chodbou před střelnicí na stadionu v Anterselvě a prohlíží si štítky vítězů, kteří jsou zde zvěčnění už od prvního MS v roce 1975. A zastaví u toho z roku 2007, kde je zapsán coby medailista ze sprintu a vytrvalostního závodu. „Jen jsou to trubky a mají tady špatné jméno,“ žertuje Michal Šlesingr a ukazuje na zkomoleninu „Šlesinger“.

Tak jinak, vybavíte si při pohledu na tu cedulku nějakou speciální vzpomínku?
„Já nevím, cedulky… ono je to už dávno a člověk si z toho zase moc nepamatuje. Něco asi ano, ale ne, že bych mohl jít úplně do detailů. Co si asi vybavuju nejvíc, byl souboj s Olem Einarem Björndalenem ve stíhačce, kde jsme se chvíli tahali, já pak nezvládl první stojku a nakonec dojel čtvrtý. Ale první půlka závodu pro mě byla zajímavá, protože Ole byl tou dobou takový ujetý vagón a já k němu vzhlížel jako k někomu nedosažitelnému. Jenže tady jsem se ocitl v takové formě, že jsem mu byl schopný konkurovat, což byl jednak silný zážitek, ale také okamžik, kdy si člověk uvědomil, že může bojovat i s těmi nejlepšími.“

Vyzkoušejte iSport Premium. Nyní na 30 dní ZDARMA exkluzivně v mobilní aplikaci iSport. Více ZDE >>

Málokdo si může říct: Prohnal jsem Björndalena. Později jste ho i v jednom finiši porazil.
(směje se) „No jo, jenže to už přeskakujete do Oberhofu 2011. To už byla jiná doba. Kdežto v téhle ještě jezdil s Raphaëlem Poiréem a byla to ta stará garda, z níž jsem už teď tady vlastně jediný magor, co si ještě stoupne na trať.“

Vzpomenete si na to, jak Björndalen váš vzájemný souboj v Anterselvě vnímal?
„Myslím, že to byl první okamžik, kdy mě asi začal vnímat a respektovat. Od té doby jsem pro něj přestal být svým způsobem vzduch, a když jsme se potkali, tak jsme se zdravili. Zatímco předtím to bylo, jako když ustrašené kuře chodí kolem kohouta na dvorku a skoro se ho bojí pozdravit.“

Navíc byl prototyp dlouhověkého borce, který se držel konkurenceschopný i po čtyřicítce. Bral jste si z něho inspiraci a zkoušel třeba něco z jeho fíglů nakoukat?
„To se nedá říct – už jen proto, že jeho metody neznám. Když jste ale duší závoďák, tak fakt není jednoduché z toho kolotoče vyskočit a říct si: Už na to kašlu. V úterý jsem se třeba potkal se Simonem Fourcadem a ten říkal, že mu to čas od času chybí. Přece jen jsme v tom tolik let, zvykli jsme si závodit, měřit se s ostatními. A konec si pak dost často nedovedeme představit.“

Vy už si ho představit dovedete?
„Já ano. Už jen proto, že jsem před sezonou řekl, že je poslední. Nicméně člověk k tomu musí dozrát, aby si to dovedl představit. Bohužel se mi to jen nedaří jako Olemu, protože ten nejen držel dlouho, ale byl i schopný se poměrně dobře připravit na závody a jezdit dobře.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud