Přesně před rokem prožil jeden z nejlepších momentů kariéry. Před plnou tribunou v Anterselvě dofinišoval s mix štafetou pro nečekaný bronz, stal se hrdinou. Teď ale bude muset MICHAL KRČMÁŘ svou tradiční roli na MS v Pokljuce přepustit Lucii Charvátové. „Beru to, jak to je,“ říká. Ne, že by neměl důvěru trenérů, to jen IBU prohodila mužské a ženské úseky.
Jak se vám tato novinka pro mistrovství světa líbí?
„Aniž bych se chtěl nějak dotknout ženského pohlaví, jsem v tomto asi víc konzervativní. Zastávám spíš tu původní verzi – holky rozjíždět, kluci finišovat. I z pohledu fanouška mi přijde, že souboje jsou mezi chlapy pestřejší. Na druhou stranu je to ale celé o zvyku. IBU to chtěla zřejmě genderově vyvážit a nevadí mi to.“
Nebude vám tedy finišmanství chybět?
„Takhle to neberu. Navíc, kde je psáno, že i kdyby se jelo normálně, že bych po své nemoci finišoval. Jsem rád, že tu vůbec jsem a chci na každém závodě podat maximum.“
Půjdete za Lucií Charvátovou s nějakými radami ohledně finiše?
„Ne, to ne. Ona už teď finišovala třeba v ženské štafetě, takže ví co a jak. Navíc biatlon je krásný v tom, že to, co funguje jednomu, nemusí zabrat u druhého. Člověk si tím musí projít sám a poznat, co na něj zabírá. Když samozřejmě bude někdo chtít, poradím mu, jsme tým, ale věřím, že to bude v klidu.“
Jak vy sám koukáte na svůj druhý úsek? Přeci jen s tlakem na čtvrtém se asi srovnat nedá, že?
„Souhlasím, co se týče čtvrtého úseku, tlak je tam nesrovnatelně jiný. Je pravda, že ať už jste kdekoliv, musíte podat stoprocentní výkon, ale když ztratíte na první, druhé nebo třetí části pět vteřin, stále se s tím dá něco dělat. Ale když ztratíte pět vteřin ve finiši a přijdete o pozici, už je to průšvih, protože je to definitivní. Finiš je v tomhle prostě důležitější.“
Co jste po prodělaném koronaviru, a necelé dva týdny po stříbru na ME stihl natrénovat?
„Nic většího tam nebylo. Věřím, že z léta a roku předtím mám natrénováno tolik, že jsem nemusel nic dohánět – jen jsem se po příjezdu do Pokljuky zapojil k týmu a aklimatizoval se. Musím rovněž zaklepat, že se po zdravotní stránce cítím době. Na závody se těším, ale letos to mám tak, že k tomu mám větší respekt a nechci říkat nějaké predikce, protože sám nevím, co od těla čekat.“
Trenér Ondřej Rybář třeba říkal, že tréninkové dávky dáváte naplno.
„Ano, s tímhle jsem se sžil a necítím na sobě nic netradičního. Jsem zdravý, chci závodit, těším se a uvidíme, na co to bude stačit.“
Nevybavilo se vám přesto po příjezdu do Pokljuky, že se vlastně vracíte na místo, kde jste zřejmě právě na přelomu roku během soustředění koronavirus chytil?
(usměje se) „Jo, trochu se to ze srandy probíralo, ale tehdy jsem bydlel třeba v jiném hotelu, takže to by teď mělo být také v pohodě. Neberu to zle, a když jsem si dělal test na protilátky, vyšlo mi, že bych měl v sobě nějaké mít. Díky tomu jsem možná klidnější, ale přesto dál veškerá opatření důsledně dodržuju.“
Když zhodnotíte české šance před smíšenou štafetou… Už loňský bronz byl například senzací. Je možné na něj letos navázat?
„Šance je vždycky. A tím, jak je náš tým poskládaný, tam máme vždy příležitost. Na medaili se ale musí sejít spousta věcí. Dobře připravené lyže, naše střelba, náš výkon na trati, a když půjdeme dle papírů, tak musí asi i nějaký favorit zachybovat. Byli bychom však špatní závoďáci, kdybychom šli do závodu bez ambic.“
|
SP Oberhof I. (2021) 14. místo (Jislová, Davidová, Štvrtecký, Moravec) MS Anterselva (2020) 3. místo (Puskarčíková, Davidová, Moravec, Krčmář) SP Pokljuka (2020) 6. místo (Moravec, Krčmář, Davidová, Puskarčíková) SP Östersund (2019) 11. místo (Puskarčíková, Davidová, Moravec, Krčmář) |
