
PŘÍMO Z OBERHOFU | Jeho nejlepší výsledky z vytrvalostních závodů na vrcholných akcích? Oslo 2016 – 5. příčka, Hochfilzen 2017 – 6., ZOH Pchjongčchang 2018 – 7., Oberhof 2023 – 8. Taková je statistika Michala Krčmáře po úterním ‚individuálu‘. „Je to hezká postupka, ale opačným směrem. Doufám, že to příští rok otočím tím správným,“ usmál se aktuálně nejlepší český biatlonista. Popsal také, co se stalo na první položce vleže, kde se zasekl na poslední ráně.
Po stíhacím závodě jste byl naštvaný, teď se na nás usmějete?
„Jo. Teď je to lepší než po stíhačce. I když taky tam najdu chybičky. Ale dnes je to pozitivnější.“
Buďte konkrétní. Jaké chybičky?
„Mrzí mě první ležka, to asi všichni viděli. Strávil jsem tam moc času. Vůbec jsem pátou ránu nemohl domáčknout a spustit. To se prostě stane. Stalo se, teď už to nevyřeším. Jinak ale kvalitní závod. Určitě se mi jelo běžecky lépe než první týden. Tak uvidíme dál.“
V čem byl problém? Něco technického, nebo vy jste čekal na správný moment?
„To funguje tak, že najedete na terč a teď do nějaké vteřiny člověk spustí ránu. Jakmile ji nespustíte, začínáte zadržovat dech, dochází vám, začne se vám to chvět na terči a v tu chvíli se musí rána odložit, protože už by to mohlo vyskočit z terče. Já jsem tohle udělal třikrát a pořád jsem ji nemohl spustit, furt tam byl nějaký začarovaný kruh a stejně jsem ránu střílel velice předržovanou. Takže strašidelná rána. Naštěstí spadla. Kdyby ne, tak si tam hned po téhle položce omlátím hlavu o sníh.“
Stává se to často? Kdy jste to zažil naposled?
„Myslím, že tam dva tři roky dozadu, taky při vytrvalostním závodu. Ale myslím, že je to trošičku tím, jak chci být perfekcionista v položce, nechci to podcenit, tak mi tam trošičku schází agresivita na spuštěné ráně.“
Co ale klady v tomto závodu? Může to být běžecký výkon a čisté položky?
„Myslím, že jo. Ty tři položky byly pod kontrolou, byly normálně rychlé, nebyly přeriskované. Tak jsem měl střílet i tu první. Na trati to také bylo dobré, když odečtu toho muže z jiné planety, jehož jméno už asi nebudeme vyslovovat. S těmi ostatními se dá závodit.“
My ho vyslovíme, je to Johannes Thingnes Bö. Srovnání s druhým nejrychlejším běžcem Jeremym Finellem, už je o něco lepší, za ním zaostáváte o minutu a půl a máte jedenáctý běžecký čas.
„Byla to hodně náročná trať. Co se týče časů, ztráty vypadají strašidelně a jsou tam velké rozdíly, ale když si to vezmu, že budu kolem desátého místa běžecky, tak je to z mého pohledu velice kvalitní výkon.“
Jste celkově osmý. Můžete toto umístění zhodnotit?
„Není to špatné, je to umístění v top deset na světě. Ale… Až jednou skončím kariéru nebo se o tom budeme bavit, tak si nikdo nebude pamatovat, že jsem byl ikskrát v desítce na mistrovství světa. Že jsem měl relativně stabilní výsledky, které nebyly špatné. Všichni si pamatují jen top úspěchy. Z tohoto hlediska osmé místo mě neurazí, jsem za něj rád, ale…“
Dalším závodem, který teoreticky můžete jet, je čtvrteční smíšená štafeta dvojic. Jel byste jej s Markétou Davidovou či Terezou Voborníkovou?
„Nechci, aby to znělo namyšleně, nechávám to ale plynout. Holky mají ve středu individuál. Já jsem to také nechtěl řešit, ale dneska trenérům řeknu svůj pohled. Pokud budou Egil (Gjelland) s Jirkou (Holubcem) ochotní nasadit Terku nebo Makulu do single mixu, tak se tomu určitě bránit nebudu.“
Mohli by zde mít Češi na medaili?
„Je to štafeta, děje se tam spousta věcí. Šance tam je. I když tam bude deset, dvanáct týmů, které budou o medaili bojovat, ale šance je tam vždy. Bude to záležet na trenérech. Já jsem schopný regenerovat tak, abych to tady zvládl objet celé. Spíš to ale bude záležet na holkách, které to mají hned po vytrvalostním závodě.“
Páté, šesté, osmé místo na vrcholných akcích v tomhle závodu, řekl byste, že vám sedí?
„Vlastně dodám, že jsem byl ještě 7. v Pchojongčchnagu, kde jsem si odstřelil medaili taky jednou ranou. Takže v tuhle chvíli mám postupku, ale zatím mi přijde, že stoupám na blbou stranu. Ještě se necítím úplně starý, tak doufám, že příští rok to otočím a budu stoupat na tu opačnou. Mám tenhle závod určitě rád, ale jak jsem říkal, na to si moc lidí nevzpomene, že tam budu tolikrát v desítce. Ale jsem za to rád, ono to potěší, nerad bych tady kecal. Jenže člověk míří nahoru… I když dneska bych ani s čistou střelbou, s ideální položkou na medaili nedosáhl, myslím.“
Jaká byla trať ke konci závodu v tomhle teplém a slunečném počasí?
„Myslím, že byla pořád dost podobná. Od začátku do konce byla velice špatná (smích), velice těžká, náročná, ale nepřišlo mi, že by se to nějak zhoršovalo. Cítil jsem to dost podobně celou dobu. Nevím, jestli je to subjektivní, ale já jsem to tak vnímal.“
Co vám napravilo náladu po stíhacím závodu?
„Náladu jsem měl lepší hned, jak jsem po závodu přišel do buňky a podíval jsem se na telefon a měl jsem tam fotku mladýho. To jsou věci, které jsou mnohem důležitější. Ale určitě to naštvání… jsem emotivní člověk a je pro mě lepší, když si emocemi projdu. Nechám jim volný průchod a za hodinu, hodinu a půl už dokážu závod hodnotit objektivně. Po večeři jsme to v klidu probrali. V tu danou chvíli mě naštvalo, co jsem předvedl, protože šest sedm měsíců na něco trénujete a nakonec to nepředvedete. To mě na tom štve nejvíc, vůbec neřeším umístění.“