Ve smíšené štafetě sice díru do světa se svými krajany neudělal, ale sám za sebe ve sprintu a následné stíhačce ukázal na MS řadě elitních biatlonistů záda. Řeknete si, že 5. a 8. místo jsou slušné výsledky, ale svět se kvůli tomu naruby neobrací. Ten sportovní možná trochu ano. Ukrajinec Dmytro Pidručnyj má za sebou turbulentní rok, kdy bránil vlast ve válce s Ruskem a několik týdnů před světovým šampionátem se vážně zranil, takže jeho výsledky ve světové konkurenci jsou malým zázrakem.
Možná jste během sezony už na jednatřicetiletého rodáka z Ternopilu zapomněli. Nebylo by divu. V posledních sezonách Pidručnyj tolik nezářil a ani olympiáda v Pekingu pro něj nebyla kdovíjak povedená.
Teď se ale nejlepší ukrajinský biatlonista posledních let v tichosti vrátil mezi elitní světovou společnost přímo v Oberhofu a hned naskočil rovnýma nohama do rychlovlaku světového šampionátu.
Než vůbec mohl německý hlasatel v sobotu ohlásit, že na startu sprintu je s číslem 35 připraven Dmytro Pidručnyj, musel si Ukrajinec prožít rok, který mu rozhodně nikdo nezávidí.
Po olympiádě v Pekingu společnost procitla ukrajinsko-ruským konfliktem a Pidručnyj nelenil. Rozhodl se narukovat a brzy sociální sítě obletěly jeho fotografie, kdy biatlonovou kombinézu a malorážku vyměnil za vojenský mundúr Národní gardy se samopalem. Bránil právě své rodné město Ternopil, ale sám se pak nechal slyšet, že z něj světová média nemají dělat hrdinu, protože v první linii jsou jiní, kteří pokládají životy.
U Ternopilu se totiž po uklidnění situace mohl oddávat i mírnému tréninku. „Snažím se udržovat v kondici, takže jezdím na kole, byť je trénink vzhledem k povinnostem a nedostatku spánku obtížný,” nechat se slyšet Pidručnyj v době, kdy sloužil.
Mohl v poklidu dál žít stranou, ale on raději odjel do války. Po několika měsících se pak vrátil k biatlonu, aby započal přípravu na novou sezonu. Přišla však další rána ryze osobního charakteru.
Pidručnyj stihl na začátku sezony jediný závod ve finském Kontiolahti, kdy ve štafetě dokončoval doslova na jedné noze kvůli zranění, odnesl to meniskus v koleni. Prognóza? Operace a sáhodlouhá pauza.
Před MS v biatlonu se Ukrajinec pod vedením slovenského kouče Juraje Sanitry vrátil k tréninku. Zbývaly mu tři týdny dřiny, aby se dal do kupy po biatlonové stránce a nejel do Oberhofu jen na výlet.
Ledabylý trip do Německa to skutečně není. Pidručnyj si dojel pro fantastické 5. místo v sobotním mlhavém sprintu, kdy byl jediným, kdo se vměstnal do jinak famózní pětice Norů ve výsledkové listině.
„Sám jsem pochopil, že bude pro každého těžké střílet za nula. Pokusil jsem se tedy abnormálně soustředit na střelbu. Teď jsem šťastný po tom všem, co jsem v minulém roce prožil. Podařilo se mi důstojně reprezentovat Ukrajinu a bojovat o přední místa,” řekl pátý muž sprintu po závodě.
V neděli upínal zrak ke stíhačce, ve které už v roce 2019 získal šokující zlato na MS v Östersundu. Tentokráte však přidal do sbírky 8. místo a nebýt méně povedené třetí střelecké položky, mohlo to být o poznání veselejší.
Po mnoha zmíněných peripetiích se však tyto místenky v elitní desítce prakticky rovnají cenným kovům a vedle „pozlaceného” Johannese Thingnese Bö bychom zatím v Oberhofu těžko hledali většího hrdinu letošního šampionátu.
