V úvodu světového šampionátu se všem omlouval. Michal Krčmář nezvládl tíhu domácího prostředí, pokazil hned první střelbu ve smíšené štafetě. Poté měl dva dny na to, aby se psychicky sebral a do sobotního sprintu, prvního individuálního závodu, nastoupil v lepším rozpoložení, než v jakém ve středu Vysočina Arenu opouštěl. Podařilo se, ve sprintu byl znovu nejlepším českým závodníkem, když skončil devatenáctý. Od top 10 ho dělí necelých 50 sekund.
Ve středeční smíšené štafetě vám nevyšla střelba. Ve sprintu už to bylo ale lepší. Uklidnilo vás to?
„Nenazval bych to uklidněním. Už večer po mixu, když jsme se bavili s trenéry, byl pro mě plán jasný. Věděl jsem, že když přijde sobota, bude to pro mě psychicky náročné. Říkám na rovinu, že po středě jsem byl, co se týče sebedůvěry, naprosto dole. Věděl jsem, že to budu muset extrémně odpracovat na každém pohybu a na spoušti, na každém výdechu i nádechu při střelbě. Možná na jednu stranu úleva, jsem rád, že se to povedlo zvládnout.“
Je tedy sprint psychickou vzpruhou před stíhačkou?
„Dneska jsem si mnohem víc dokázal užít atmosféru, kterou nám tady diváci vytvářejí. Už jsem se cítil, že jsem to zase trochu já. Užívám si atmosféru, sport a to, co dělám. Možná mix štafeta pro mě byla velkým ponaučením i v těchhle letech (33 let). Já to říkám pořád, že každý rok zažíváte nové věci, učíte se něco nového. Asi to mělo přijít. Ale ta hořkost ve mně bude dlouho, je to týmový závod a ten ve vás prostě leží.“
Měl jste dva dny bez závodů, podařilo se vám vyčistit hlavu?
„Asi ani úplně ne. Spíš jsem k tomu musel přistoupit trochu jinak. Ve středu jsem tím byl možná až moc svázaný, asi to na mě moc dolehlo. Spíš jsem to překlopil do roviny, že jsem si to užil a opravdu mě to bavilo. Jsem moc rád za to, co nám tu lidi vytváří.“
Sparta vyhrála v Karviné 3:0, takže další dobrá zpráva?
„Vyhrála? To jsem nevěděl. Takže super vstup do jara a o to lepší motivace do nedělní stíhačky.“
Teplé dny v Novém Městě pokračují. Jak se vám běhá na téhle trati?
„Co se týče běhu, myslím, že jsem na tom byl slušně. Teď to není vůbec vymlouvání, ale čisté konstatování: měl jsem na trati možnost jet s Norem i Francouzem. Norové jsou v tuhle chvíli ještě víc odskočení než Francouzi. Ale pak jsme seřazení s Němci a Italy, se kterými máme stejně dobré lyže. Ale Norové a Francouzi jsou trochu někde jinde. To není stěžování, to se prostě ve sportu občas děje. Věřím, že kluci a Julča (servisní tým) v kamionu ještě vytáhnou nějaké eso z rukávu a nějaký závod to tam vlítne lyžema i pro nás.“
Je to váš nejlepší sprint sezony. Berete tento výsledek?
„Jo, já vůbec nešel do závodu s tím, že bych přemýšlel nad umístěním. Na trati i na střelnici jsem se soustředil na každý pohyb, a jak pracuju. Zároveň jsem věděl, že sprint je obrovsky důležitý do stíhačky, i co se týče vkladu do masáku. Jsem rád za to, jak to dopadlo, 19. místo není vůbec špatné. A šampionát je rozjetý, budeme bojovat dál.“
U vás bylo vidět, že jste bojoval do posledního metru. Vyškrábnul jste v cíli i díky bouřícím tribunám poslední síly?
„Já měl trochu strach tam nahoře nad tubusy, když jsem tam v posledním kole vyjel, jak se dostanu do cíle. Protože tím, jak nás lidi ženou, nenecháme v sobě ani kousek sil. Je to pro nás krásné, ale zároveň náročné. Je to super, že to můžu vnímat a užívat si.“
