Loni si užila atmosféru i medailový ceremoniál na univerziádě. Letos už Kristýna Otcovská nasává ohlušující atmosféru novoměstské arény. V českém týmu je studentka medicíny jako náhradnice, přesto je moc ráda, že dostala důvěru. Prozradila, proč opustila florbal, kde úspěšně reprezentovala. Ale i to, jak s tátou zakládali v Litvínově biatlonový oddíl.
Normálně závodí v nižším IBU Cupu, ve Světovém poháru zatím na svém kontě nemá žádný start. Teď je však Kristýna Otcovská v Novém Městě na Moravě jako součást českého reprezentačního áčka na mistrovství světa.
„Na mistrovství Evropy jsme věděly, že o to jedeme, ale nějak jsem to neřešila. Když bylo po posledním závodě, tak jsem přemýšlela a říkala jsem si, že bych asi měla jet já. Ale dozvěděly jsme se to až pár dní nato,“ vzpomínala třiadvacetiletá sportovkyně.
Toto označení je na místě, protože vždy nebyla jen biatlonistkou. V juniorských letech hrála florbal a dokonce má doma i bronzovou medaili ze světového šampionátu. Jenže ji zasáhl biatlonový boom.
„Biatlon mě oslovil, okouzlil. Viděla jsem ho v televizi na olympiádě v Soči (2014) a tehdy jsme s tátou řekli, že bychom mohli založit klub. Pár let na to jsme ho opravdu založili. Takže biatlon je pro mě taková srdcovka,“ vyprávěla obyvatelka Litvínova.
Byl to tehdy ale docela punk. „V Litvínově není skoro sníh. Ale to už teď platí skoro všude. My jsme s tátou založili klub a až poté jsme hledali střelnici a řešili, jak to vůbec budeme dělat. Ale zjistili jsme, že v Litvínově je střelnice, což jsem vůbec nevěděla. Tam jsme pak trénovali. Prostě jsme si řekli, že to uděláme, tak jsme to udělali a pak jsme improvizovali,“ smála se při vzpomínce na rok 2017.
O její nové kariéře tak rozhodlo Soči a výkony Gabriely Soukalové, Ondřeje Moravce a dalších. Zpočátku ji trénoval táta, což si pochvalovala.
„Viděl, kdy už nemůžu, a dal mi volno, což jsem ocenila,“ pochvalovala si.
Teď už to ale tak není, po posunu do reprezentace už ji mají na starosti reprezentační trenéři. Ti už ani nemají takové pochopení pro její studium.
Zatímco k biatlonu ji přivedlo sledování olympijských her, v televizi se dívala i na jiné pořady, třeba na Ordinaci v růžové zahradě. A tento seriál z nemocničního prostředí ji zase přivedl ke studiu medicíny.
„Byla to asi jedna z mála věcí, kterou jsem chtěla dělat odmala, už tehdy jsem věděla, že mi to sedí. Já se tam hned po maturitě nedostala, ale dva roky potom ano. Asi jsem si to zamilovala, když jsem koukala na Ordinaci,“ prozradila s úsměvem.
Zvládat vrcholový sport a studium není snadné, Otcovské to ale vyhovuje. „Myslím, že se to docela doplňuje, já mezi tím přepínám. Když si potřebuju odpočinout od biatlonu, tak můžu dělat školu a opačně. Mám skvělé učitele i spolužáky, kteří mi moc pomáhají. Musím umět to, co ostatní, ale vycházejí mi vstříc. Třeba teď jsem byla o zkouškovém jen dva dny v Plzni. Je to časově náročné. Ale zase mě to nutí učit se průběžně, nekašlu na to, protože vím, že na to pak nebudu mít čas.“
Třeba si nějaký najde teď během světového šampionátu v domácím prostředí, kde zatím absolvuje jen tréninky. „Ráda bych si tady něco zajela, ale neříkám, že v to doufám, protože jsem tady náhradník. Kdybych jela závod, znamenalo by to, že některá z holek nemůže. To by nebylo dobré. Ale budu se snažit být na to připravená a užít si to,“ uvědomuje si svou pozici.
