Nejprve trestné kolo, pak slzy před novináři. Norka odstřelila zlato
Ingrid Landmark Tandrevoldová a Johannes Thingnes Bö. To bylo norské duo pro smíšenou štafetu dvojic. Biatlonový král se v ní mohl přiblížit císařskému trůnu, další zlato z mistrovství světa by znamenalo vyrovnání rekordu. Jenže poslední střelecká položka ženské poloviny týmu znamenala odklad, byl z toho nakonec bronz. A Norka pak přišla na tiskovou konferenci v slzách.
Tento světový šampionát je pro ni prokletý. Norská biatlonistka Ingrid Landmark Tandrevoldová se na něm děsivým způsobem trápí se střelbou vestoje. Ve sprintu tři chyby, ve „stíhačce“ také 2x3, vytrvalostí závod jednou tři chyby, podruhé čistě. A čtvrteční závod? Nejprve naděje při čisté střelbě vestoje, ale v té závěrečné musela dokonce na trestné kolo.
Tím byly prozatím pohřbeny naděje jejího parťáka Johannese Thingnese Böa na vyrovnání rekordu v počtu zlatých medailí na mistrovství světa. 20 zlatých má zatím jen Ole Einar Björndalen. Bö přidal do své bohaté sbírky (nyní už 36 medailí) bronz.
Na tiskové konferenci pak čekal největší biatlonovou star současnosti ještě jiný úkol, než jen sdělit své dojmy. Musel utěšit týmovou kolegyni. Ta přišla se slzami v očích. Na poslední střeleckou položku totiž dorazila současně s Francouzkou Lou Jeanmonnotovou, se kterou soupeřila o zlato. Ani francouzská naděje netrefila všechny terče hned, jenže dva, které nespadly, zvládla sestřelit dobitými náboji. Tandrevoldové zůstal jeden terčík černý a musela na trestné kolo, takže ji předběhla i Italka Lisa Vittozziová.
„Když se podívám na výsledkovou listinu, střílelo se dobře. Je opravdu malý rozdíl být a nebýt na pódiu. Jsem s naším výkonem opravdu spokojený. Ingrid udělala fantastickou práci, cokoliv se může stát na poslední střelbě. Já jsem měl taky potíže na poslední položce s Quentinem (Fillonem Mailletem). Byla to velká bitva a jsem šťastný za medaili,“ snažil se podpořit parťačku.
I ta se, ještě než na ni došla řada, sebrala a pak už mluvila sice pomalu a rozvážně, ale bez pláče.
„Medaile znamená hodně, je to pro mě složitý šampionát,“ začala.
„Ano, jsem bojovník. Ale je to pro mě opravdu těžké, stát půl hodiny v mix zóně po každém závodu a odpovídat na otázky k mojí střelbě. Takže jsem se hodně bála střelby vestoje. Ale teď jsem si poprvé za šampionát užila biatlon, udělala jsem to nejlepší, co jsem mohla,“ vydolovala pak ze sebe i optimističtější slova.
Nakonec se dokázala radovat i z bronzu, a to především díky norskému týmu, který u hotelu připravil i menší ohňostroj a Tandrevoldové zazpíval, což ji znovu dohnalo k slzám, ale tentokrát dojetí.
