Tribuny ve Vysočina Areně jásaly a duněly ještě víc než obvykle během toho mistrovství světa. Úvod mužské štafety byl pro domácí diváky naprosto fantastický. První dva úseky se Češi vyskytovali dokonce na prvním místě, předávali dvakrát jako druzí. Fanouškům svitla medailová naděje. „Vypadá to hodně dobře, ale musíme být realisti,“ krotil nadšení už v průběhu závodu Michal Krčmář. On a jeho kolegové nakonec dojeli sedmí stejně jako ženy.
Tomáš Mikyska i na tomto světovém šampionátu ukázal, že je v něm obrovský potenciál pro český biatlon. Nenechá se nijak extra vykolejit ani víc než 28 tisíci fanoušků, z nichž větší část je domácí. Prostě přijede na střelnici, jak je jeho zvykem, to tam, lidově řečeno, nakropí a jede zase dál.
I když po sobotní štafetě určitou nervozitu přiznal. „Před startem jsem byl hodně v nervu, protože jsem se toho trošku bál. Tlak je tu obrovský. I při ležce jsem nestřílel tak rychle, jak bych mohl,“ hlásil na blond obarvený Čech.
Obě položky se mu ale i přes menší nepohodu podařilo odstřílet bezchybně a byl po právu i vedoucím mužem závodu. Když předával Michalu Krčmářovi, bylo to na druhém místě, ale o pouhé čtyři desetiny sekundy za Estonskem.
„Bylo to neskutečné. Lidi mě obrovsky hnali, mohu jim jen poděkovat,“ chválil zaplněné tribuny.
Když si povídal s novináři, byla česká štafeta ještě stále v bojích o medaile, on však byl v klidu. „Budu doufat, že uděláme co nejlepší výsledek. Ale úplně to neprožívám. Jak dojedeme, tak dojedeme,“ řekl flegmaticky Mikyska.
Ačkoliv první ránu vleže, jako už mnohokrát na novoměstském šampionátu, Michal Krčmář netrefil, i on jinak předvedl výborný výkon. Minutý terč sestřelil jedním dobitím a vestoje už pak byl neomylný, i když mu položka trvala déle.
„Přijel jsem tam a měl jsem zavřenou klapku. Když jsem začal střílet, nic jsem neviděl. Musel jsem otvírat klapku, pět vteřin jsem tam nechal manipulací,“ přiznal nejzkušenější Čech, kde byl problém. Jury dokonce chvíli řešila, zda Krčmáře nepotrestá diskvalifikací.
„Všechno tam ale bylo podle pravidel. Já si závěr pootevřel, aby zbraň byla zajištěná,“ ubezpečoval třiatřicetiletý biatlonista.
Na takovýto průběh závodu se dobře dívalo i jemu, byl ale přesvědčený, že na medaili to v konečném součtu nebude.
„Samozřejmě to vypadá hodně dobře, ale já bych zůstal myšlenkami pořád spíš v boji o 6. místo, které by pro nás bylo skvělé. Musíme být realisti. Je jen dobře, že jsme se dokázali pohybovat na začátku vepředu a že to lidi vtáhlo, myslím, že si to užíváme všichni.“
Také on předával na druhé pozici. Jonáš Mareček se ještě i po své druhé střelbě držel na bronzové příčce, v závěru mu ale na trati začaly docházet síly a předával jako čtvrtý.
„Přebírat to na druhém místě bylo hodně psychicky náročné. Zažil jsem to už vloni v Oberhofu. Byl jsem z toho velice nervózní,“ přiznal Mareček. „Na trati jsem mohl jet jedno tempo, vůbec jsem nedokázal zrychlit. Měl jsem toho plné zuby od půlky závodu, ale myslím, že na to, jak jsem se cítil, jsem to ještě zvládl důstojně,“ dodal.
Vítězslav Hornig je známý jako vynikající střelec, ale tentokrát se mu závod nepodařil tak, jak by si přál. Vestoje minul dvakrát, navíc jeden z těchto terčů sestřelil až na třetí pokus. A na trati mu to nešlo ani trochu lépe. V cílové rovince, kam přijel společně s Italem Tommasem Giacomelem, se nezmohl na žádný odpor a Itala bez boje nechal dojet před sebou.
„Myslím, že mi došly síly v posledním kopci. Ještě první část trati, která je víc do kopce než z kopce, jsem dokázal jet, ale potom jak se to zlomilo do dlouhého sjezdu, se mi vypnuly nohy. Vršek ještě chtěl jet, ale už tam nebylo na to to přenést i do nohou,“ vysvětlil Hornig.
Sedmé místo ale většina týmu brala. „Myslím, že na to, abychom měli medaili, objektivně tým momentálně nemáme. To by to museli ostatní země hodně pokazit. Myslím, že kolem toho sedmého, šestého místa patříme,“ prohlásil Mareček, kterému je stále pouhých 23 let a patří tak k nadějím českého týmu a štafety.
