Krčmář: Pocity na startu nepřeju nikomu, ty v cíli každému. Jak slavil?
Se smíšenou štafetou už jednou na mistrovství světa křepčil. Teď ale Michal Krčmář se svými novými parťáky umístění ještě vylepšil. Spolu s Jessicou Jislovou, Terezou Voborníkovou a Vítězslavem Hornigem má stříbro. „Po poslední střelbě jsem ale myslel, že to bude těžký boj o bronz,“ přiznal už s denním odstupem v rozhovoru pro iSport.cz.
Roli finišmana přijal bez jakýchkoliv námitek. Vždyť v české smíšené štafetě na MS v Lenzerheide byl tím nejzkušenějším. Michal Krčmář pak předvedl famózní běh v posledním kole, díky čemuž nejen že před dravci jako jsou Johannes Bö a Sebastian Samuelsson udržel medailovou pozici. On ji dokázal ještě vylepšit.
Jak se vám po medailovém závodu spalo?
„Musím říct, že docela dobře. Když si vzpomenu na výrazné úspěchy z předešlých let, tak noci potom byly mnohem horší. Teď jsem neměl vůbec problém usnout. Ještě jsem si večer proklikal celý závod od prvního úseku, protože jsem vůbec nevěděl, co se dělo, takže jsem si to chtěl projít, abych byl v obraze. Takže jsem na to dal takový zrychlený kukuč a šel jsem spát. I s Víťou jsme oba spali relativně do rána, takže noc dobrá.“
Byl to první den šampionátu, jak tedy vypadala oslava? Zvlášť u vás, známého odpůrce alkoholu během sezony.
(usměje se) „Oslavu jsme všichni nechali na realizačním týmu a myslím, že se toho zhostili, jak se sluší a patří. Oni a kluci ze servisu a Julča (servismanka) to oslavili za nás. My jsme si decentně připili šampaňským, dali jsme si každý decku šáňa a šli jsme regenerovat na další dny šampionátu. V tomhle je to pro nás holt jiné, protože šampionát je nabitý, únava se bude kumulovat, takže na oslavy bohužel prostor není. Člověk to pak musí oslavit zpětně.“
Vraťme se k samotnému závodu. V posledním kole jste jel jak formule. Kde se to ve vás, po předchozích dvou okruzích, vzalo?
„První, ani druhé kolo jsem nejel úplně naplno. Samozřejmě jsem jel tak, abych zvládal tempo závodu, ale nebylo to tak, že bych se tam každé kolo mačkal do maxima. Svým způsobem to byla i taktika, nechat se v prvním kole vyvézt za Giacomelem a ve druhém jsem jel solidní tempo, abych odstřílel, nestálo mě to tolik sil a mohl si je nechat na třetí kolo. Takže sice v prvních dvou čas nebyl takový, ale o to víc sil mi zbylo do závěru. Ona to byla taktika pro celý tým, první dvě kola se snažit akceptovat tempo ostatních a v posledním tam nechat všechno, co v nás je.“
I Vítězslav Hornig tuto taktiku zmiňoval, ale ve druhém kole jej prý soupeři donutili jet trochu rychleji. Jak to bylo u vás?
„Já jsem ve druhém kole viděl před sebou Justuse Strelowa, tak jsem ho trošičku sjížděl, ale kdybych vyloženě chtěl, tak jsem ho dojel úplně. Ale na trati na mě řvali pokyny, ať to ještě šetřím a nechám si to na třetí kolo. Takže jsem jel trošičku zadrženě a až ve třetím kole jsem tam nechal všechno.“
Co vám proběhne hlavou, když odstřílíte a jdete do posledního kola? Něco ve stylu: A teď na té trati třeba umřu?
„U mě bylo první to, že když jsem odjížděl ze střelby, tak jsem koukal, že dostříleli i Samuelsson s Johannesem (Bö), takže jsem věděl, že budou vyjíždět za mnou, nevěděl jsem o kolik. První informace byla od Pera Torvika, že jsou sto metrů za mnou. Pak mi hlásil Michal Málek, že jsou devět sekund za mnou, ať jedu, co to dá. Takže začátek třetího kola nebyl vůbec příjemný, když jedete, a za vámi devět vteřin dva nejrychlejší běžci sezony. Mám dost zpráv z domova i od fanoušků tady, že v tu chvíli se všichni spokojili s pátým místem. Takže mé myšlenky v tu chvíli byly takové, že mě ti kluci dojedou a trošku jsem střádal plány, jak provést cílovou rovinku a bojovat o bronz.“
Ale ono to bylo nakonec jinak…
„Když jsme přijeli do stoupání, tak jsem před sebou viděl Strelowa, který vypadal unaveně, těžkopádně. V tu chvíli jsem úplně zapomněl, že za mnou jedou tihle dva a začal jsem přemýšlet, jak dojedu Němce. Tam se to úplně otočilo a bylo z toho, co bylo.“
Procházíte si po závodech i své statistiky?
„Ano, je to většinou součástí analýzy závodu, aby člověk zpětně věděl. Takže jsem si to prošel. I když v týmových závodech to člověk musí brát trochu s rezervou. Statistiky ze štafet, potažmo stíhaček nejdou brát úplně dogmaticky. Člověk totiž jede podle dané situace.“
Co jste si říkal, když jste viděl, že v posledním kole jste měl druhý nejlepší běžecký čas, jen dvě sekundy za Böem?
„Samozřejmě to potěší, zvlášť když víte, že i Johannes jel v posledním kole naplno. Na druhou stranu on i v prvním a druhém kole jel totální podlahu. Já jsem tam nějaké síly ušetřil. A to je přesně ono, že tam se ty časy různě prolívají a nejde to brát úplně dogmaticky. Nic to neznamená pro sprint, to bude úplně jiný závod.“
Jak důležitá je tato medaile pro vás a celý tým?
„Řekl bych, že moc. I podle ohlasů, které mám, je to opravdu velká satisfakce pro všechny lidi tady. Teď to období nebylo úplně jednoduché, loňský šampionát byl takový těžkopádný. Bylo vidět, že všem spadl obrovský kámen ze srdce, všem se ulevilo. A jsem rád, že se to povedlo v novém složení, že si na to sáhli i lidé, kteří to ještě nezažili. Opravdu to ukazuje to, že největší síla je v týmu. Jednotlivec dokáže dost věcí, může uspět, ale když to dokážete jako tým, je to mnohem lepší a mnohem víc vás to baví.“
Ondřej Moravec říkal, že vás na trati povzbuzoval tak, až upadl. Viděl jste to?
(směje se) „Ano, to bylo ve třetím kole, snažil se běžet se mnou, zaškobrtl a rozsekal se tam. To jsem zaznamenal. Ale musím říct, že ve třetím kole jsem ani na metru trati nebyl sám. Michal Málek tam se mnou hned v kopci po střelnici běžel kus, Luca Bormolini, Ondra a další. Se mnou běželo tolik lidí, že jsem si říkal, že se tam musím totálně zničit, abych to dovezl.“
Celou sezonu sdílíte pokoj s Hornigem, který jel mix štafetu na MS úplně poprvé. Jak to prožíval?
„Víťa byl nastavený relativně jako na každý závod. Nervozita tam určitě nějaká byla, bavili jsme se o tom, že byl rád, že nejede čtvrtý úsek. Tak jsem mu říkal, že všechno je někdy poprvé. Když jsem pak sám stál na startu a viděl na sobě, jak jsem byl nervózní, tak bych to shrnul asi takto: Pocit před startem bych nikomu nepřál, pocit v cíli bych přál každému.“
Na který závod na MS se nejvíc těšíte?
„Na mix štafetu. (směje se) V tuhle chvíli se těším na každý následující start. Ve středu jsem trochu odlehčeně říkal, že ne, že by to člověk balil, ale můžeme být mnohem víc v klidu po tom, co se nám povedlo. Každý další závod půjdeme naplno, ale můžeme si ho víc užít. Nikdy jsem tohle neřekl, ale s věkem už si to můžu trochu dovolit: My tady máme splněno a teď to opravdu můžeme nechat, kam nás to pustí. A co z toho bude, to uvidíme.“
