Zdobí ji nesmělý úsměv a půvabná tvář. Gabriela Soukalová je po zisku kompletní sady medailí ve slovinské Pokljuce novou českou lyžařskou hvězdičkou. "Stále nemůžu věřit, že je to pravda," říkala s úsměvem třiadvacetiletá biatlonistka na tiskové konferenci po návratu do Prahy.
Poslední ženské vítězství ve SP v biatlonu se událo v roce 1990, jak se cítíte po tak velkém triumfu?
"Je to krásný a zároveň neuvěřitelný pocit. Pořád zkrátka nemůžu věřit, že je to pravda, splnil se mi velký sen."
Vystoupila jste z řady neznámých běžkyň, jak vás vnímají konkurentky?
"Hodně mi jich gratulovalo a je vidět, že už o mně ví. Rozhodně je to příjemný pocit."
Jak zvládáte tiskové konference po závodech a zvýšený zájem médií?
"Ze začátku to pro mě bylo horší než závod, hlavně po páteční výhře (smích). Ale zvykla jsem si, že tiskové konference a rozhovory zabírají hodně času. Vyklusání po závodě ale ani teď rozhodně neflákám."
Tři náročné závody ve třech dnech, to je pro tělo pěkná fuška.
"To je pravda, dnes ráno když jsem se vzbudila, tak se mi pěkně třásly ruce. Teď už bych závodit nemohla, vydala jsem ze sebe absolutní maximum, už jsem nemohla být ani o setinu lepší."
Jak reagovala rodina na tento podařený víkend?
"Maminka viděla všechno ze záznamu a byla moc dojatá. Ona se na přímé přenosy moc nedívá, bývá hodně nervózní. Když přijíždím na střelnici, radši se vždycky doma někam schová."
Rodiče, jako trenéři biatlonu, vás ale podporovali od malička, byla jste tedy vždy braná jako budoucí lyžařský talent?
"To vůbec ne (smích). Sport mě jako malou nebavil, radši jsem si kreslila nebo hrála, když jsem měla jet na nějaké závody, vždycky jsem zahrabala svoje číslo někam do listí, abych se nemusela účastnit."
A jaké jsou vaše plány do blížích se svátečních dnů?
"Teď se hlavně těším domů. Na rodinu, na přítele a na Vánoce."
