Hrdina bronzové štafety Moravec: Medaili musím hlídat, už je odřená
Prásk, prásk a ještě třikrát prásk. Vše do terče – vše, po čem se poklop střelnice při poslední položce zavřel. A diváci v Novém Městě na Moravě po té rychlopalbě řvali radostí. Ondřej Moravec v tu chvíli jel smíšené štafetě pro bronzovou medaili z úvodního závodu biatlonového MS. „Nechci vypadat jako nějaký machr, ale to byla jistota,“ popisoval. Užíval si s ostatními životní triumf!
Když vyrážel do závodu, jeho přítelkyně Veronika mu uložila na srdce. „Víš, že mám svátek. Chtěla bych medaili.“ A biatlonista Ondřej Moravec se lehce zarazil: „Dost drsný cíl,“ konstatoval. Coby finišman ale v úvodním závodě smíšené štafety na domácím zazářil. Rychlou palbou a během potěšil nejen ji či spolujezdce, nýbrž celé Česko!
Jediný z celého týmu jste odstřílel čistě. Co vám běželo hlavou při té poslední rychlopalbě?
„Věřil jsem si. Jak se mi podařilo předtím zastřílet čistě ležku, dodalo mi to sebevědomí a nasypal jsem to tam. Nechci vypadat jako machr, ale ta stojka byla jistota! A i když to možná bude znít hnusně, tak jsem věděl, že ten Ital za mnou tu stojku nedá tak jako já. Jsem rád, protože na trati mě to dost bolelo a na to, že to bylo na 7,5 kilometru, to bylo docela náročné.“
Po té poslední střelbě už bylo skoro jasné, že to bude medaile. Věřil při odjezdu ze střelnice?
„Ano, byl to skvělý pocit. O medaili z mistrovství světa jsem střílel poprvé v životě. Věděl jsem, že už by se muselo stát jen něco hrozného. Vytuhnutí nebo pád. Jak jsem proto byl v polovině kola, věděl jsem, že to mám v kapse.“
Co se vám honilo hlavou v cílové rovince? Ani jste si nevzal vlajku.
„Jedna vlajka tam sice byla a koukal jsem po ní, jenže on ten náskok zase nemusel být tak velký. Říkal jsem si, že si raději tu rovinku užiju. Navíc, když mě takto už nemohl nikdo ohrozit.“
Jak na vás působila ta atmosféra? Přišlo 27 tisíc diváků.
„Myslím, že pro mě to bylo jenom pozitivum. Na střelnici to ale byl velký kotel. Myslel jsem si, že třeba v Ruhpoldingu je tribuna blíž a hlasitější, ale tady je to tak hodně slyšet, jako nikde. Byl to mazec! Jsem rád, že jsem v tu chvíli dokázal diváky vytěsnit a koncentrovat se jen na střelbu.“
Už vám stačil trenér a ostatní pogratulovat?
„První, kdo ke mně přiběhl, byla Verča Vítková. Na stupních jsem ji tak i popřál k svátku. A před závodem mi psal běžec na lyžích Martin Jakš, přičemž si dělal srandu, že my medaile vozit nemusíme, ale stačí si je vyzvednout. Narážel na hlášku: My vám ty medaile přivezeme.“
Spadne z vás po takovém úspěchu tlak, který na vás byl poslední dobou vyvíjený?
„Rozhodně. Myslím, že se celému týmu teď bude závodit lépe. Bude to hnací motor, protože jsme nějaké cíle měli. Přeci jen závodíme doma a hodně jsme slyšeli, že smíšená štafeta je naše největší šance, což se hezky poslouchá, ale hůř provádí a na psychice nepřidá. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem tak nebyl před závodem nervózní. Na stadionu to ale spadlo.“
Už víte, kam medaili uložíte?
„Mám už nějaké z juniorských závodů, ale toto má jinou váhu. Budu ji mít někde jinde. Musím však na ní také dávat pozor, protože mi při odchodu ze stadionu spadla. Normálně se uvolnila, zacinkla a vypadla. Takže už ji mám trochu odřenou.“
Může být jediná nebo ještě věříte, že byste k ní mohl během MS nějakou další přidat?
„Můj další oblíbený závod je sprint (jede se v sobotu), musím se ale na něj maximálně připravit. Snad tu budou podobné podmínky jako teď, kdy bylo bezvětří. Ovšem pokud nebude úplná vichřice, mělo by to jít. Umíme se s tím vypořádat.“
Těší vás, že jste součástí této úspěšné generace?
„Rozhodně! Medaile z mistrovství světa je absolutní vrchol. Víc už je jen olympiáda, ale to pochybuji, že ta někdy domácí bude.“
ONDŘEJ MORAVEC
Narozen: 9. 6. 1984 (28 let)
Výška/váha: 181cm/72kg
Největší úspěchy: 3. místo na MS ve smíšené štafetě (2013), 2. místo v závodě SP (2012), 3. místo v závodě SP (2012 – smíšená štafeta, 2013 – stíhací závod)
