Trenér Jindřich Šikola si ji nemohl vynachválit: „Veronika byla naprosto famózní ve střelbě, v níž ani jednou nechybovala, její střely byly dokonalé desítky,“ popisoval poté, co česká biatlonistka Veronika Vítková dojela na desátém místě ve sprintu v MS. Na medaili nedosáhla, ale díky tomuto umístění má šanci získat tu další – v nedělním stíhacím závodě. „Je to můj závod,“ věří.
Z deseti ran, deset tref a desáté místo. Je to důvod ke spokojenosti?
„Ano, jsem spokojená. Jsem ráda, že jsem to podržela na té střelnici a dokázala dát dvě nuly. Tak jako to normálně dávám na tréninku.“
Přitom ve čtvrteční smíšené štafetě jste třikrát minula. Jak bylo těžké s tím vypořádat?
„Prostě jsem si řekla, že to umím. A že dokážu dávat nuly i v jiném závodě. Pohlídala jsem si i vítr, na který jsem v ležce reagovala a dobře to dopadlo.“
Zatímco ve štafetě se dařilo střelecky lépe mužům, nyní jste střílely lépe a s Gabrielou Soukalovou jste si udržely naději i do stíhacího závodu. Vrátily jste to klukům?
„Asi trochu ano, ale my to takto nebereme. Jednou se to povede nám, podruhé jim. Oni se v neděli také mohou posunout dopředu.“
Nevnímala jste třeba větší tlak poté, co muži před vámi skončili mimo první dvacítku a teď byla pozornost na vás?
„Ani ne, spíše jsem si říkala, že to můžeme jen vylepšit. Po smíšené štafetě máme navíc díky medaili tak trochu splněno, takže jsem do toho závodu šla klidná. Doteď jsem pořád v pohodě.“
Medaile ze štafety vám tedy dala křídla?
„Nevím, jestli křídla, ale dodala mi to sebevědomí. Pověsila jsem si ji na krk a byla jsem klidnější. Teď je ale položená na pokoji na okně.“
Ještě ale nemusí být konec. Co se dá z desátého místa a půl minutovou ztrátou na bronz vytěžit do nedělní stíhačky?
„Stíhačka je střelecký závod, a když se vydaří střelba, dá se posouvat dopředu. Já mám všeobecně ráda kontaktní závody, takže je to můj závod. Když budu na vyhlášení do šestého místa, tak budu hodně spokojená.“