Třetí příčku vybojoval v této sezoně už ve vytrvalostním závodě v Östersundu. Tenhle bronz však Michal Šlesingr staví výš. „Mám radši kontaktní závody, kdy to proti ostatním vybojujete loket na loket,“ vyprávěl. A přetahované dostál i v neděli. O jeho konečném umístění v závodě s hromadným startem rozhodla v Ruhpoldingu cílová fotografie.
Nakonec jste z toho krásného finiše urval třetí místo. Převládá spokojenost, nebo zklamání?
„Tak zase úplně krásný ten finiš nebyl. Vždyť jsem ho projel.“ (směje se)
Takže zklamání?
„Ba ne, jsem spokojený. Třetí místo je super, v tom finiši nás bylo pět, takže se na dva ani nedostalo. Zrovna na ty dva Noráky, chudáky. Je ale jasné, že když jste takhle blízko vítězství, tak to musí trochu zamrzet. Zvláště když vím, že jsem udělal chybu a nenatlačil se dopředu dřív. Byla to taktická chyba, která mě bude chvíli mrzet, ale kdyby mi tohle někdo řekl před závodem, beru to všema deseti.“
Před startem jste navíc říkal, že nejste zcela zdravotně fit. Kde jste tedy vzal síly?
„To je pravda, dopoledne jsem pořád někde chrchlal a vyplivával hleny. Stále mi teče z rypáku, jsem nachlazený a nevěděl jsem tedy, jaké to bude na trati. Chtěl jsem se hlavně soustředit na střelnici, což se povedlo. Jezdil jsem pořád s nějakou skupinou, takže jsem se mohl za nimi svézt.“
Navíc jste střílel zcela bezchybně. Ulevilo se vám kvůli posledním nezdarům?
„Za to jsem rád. Při poslední položce to bylo dost těžké, protože tam třeba zastřílel čistě i domácí Němec Schempp, takže tribuny řvaly tak, že člověku naskočila až husí kůže. Byl to takový kravál, že se to nedalo ignorovat. Jsem ale rád, že mě to nerozhodilo a dokázal jsem to udržet.“
Zažil jste někdy v kariéře takový finiš?
„Možná v masáku v Oslu (2008), kdy jsem finišoval a porazil Kruglova. Tady jsme zase byli tři lidi, a to ještě dva byli za námi. Bylo to prostě úžasné a i divákům se to muselo líbit. Nikdo nevěděl, kdo vyhraje, a ve finále to pořádně nevěděli ani na cílové čáře. Museli si počkat na vyhodnocení cílové fotky.“
Navzdory tomu, že jste byl „až“ třetí, jste poskočil na deváté místo v SP…
„Každý poskok dopředu je samozřejmě spokojenost. To je jasné. A chci být ještě výš, láká to.“
Takže na to cítíte formu?
„Určitě věřím tomu, že když se to sejde, budu se na lyžích cítit alespoň tak, jak teď, a koncentrovat se na střelnici, tak to ještě udělat jde. Může to být lepší i horší, ale věřím tomu, že za to, co jsem si odskákal za minulé dvě zimy, bude tahle lepší.“
