Po životní sezoně si biatlonistka Veronika Vítková zabalila do batohu jen pár triček a vyrazila na Srí Lanku. Tři týdny s přítelem cestovali a užívali si volna. Pak si ještě zalyžovala na ledovci a nyní už je čtrnáct dnů opět v přípravě. Na rozdíl od loňského roku, kdy změnila mnoho věcí, nic nového neplánuje.
Dnes šestadvacetiletá Vítková převzala ocenění pro nejlepší biatlonistku uplynulé sezony a očividně byla velmi překvapená. "Spíš jsem čekala, že to dostane Ondra Moravec nebo Gabča (Soukalová), protože mají medaile z mistrovství světa," řekla Vítková s cenou v náručí. "Jsem mile překvapená a spokojená," dodala.
V zimě stála třináctkrát na stupních vítězů, z toho šestkrát sama po závodu jednotlivkyň. Poprvé se radovala z výhry, a to po sprintu v Oberhofu, a třikrát dovezla k triumfu štafetu žen. Navíc byla členkou zlaté smíšené štafety na MS. "Nejvíc se mi líbilo, když jsem projížděla cílem první se štafetou a když jsem sama vyhrála."
Po náročné sezoně ještě absolvovala exhibici v Ruska a dva dny poté nasedla s přítelem Tomášem do letadla a odletěli na sedmnáct dnů na Srí Lanku. "Pro mě to bylo něco nového, takhle jsem nikdy nikde nebyla. Měla jsem jenom tři trička, kraťasy a plavky, víc mi Tomáš nedovolil vzít," řekla Vítková, která je známá precizností a dlouhodobým plánováním. "Trochu jsem se toho bála. Tomáš říkal: 'Ne, že budeš zase plašit, tam už od toho neutečeš'. Ale tohle nebylo potřeba," usmála se.
Ostrovní stát v jihovýchodní Asii procestovali celý a nikde se nezdrželi déle než dva dny. Spali u místních lidí a největším zážitkem pro ni bylo cestování místní dopravou. "Protože do autobusu pro čtyřicet lidí nacpali sto čtyřicet a to bylo něco neskutečného," vyprávěla.
Nyní už čtrnáct dnů nabírá nové síly na další sezonu. Její tělo vstřebává únavu z běhání, ježdění na kolečkových lyžích a z posilovny. "Bolí to hodně," přiznala. "Hned na začátku jsem byla nachlazená, ještě trochu jsem, tak jsem dostala nějakou úlevu, ale já ji nechtěla, takže jsem dělala co ostatní," řekla Vítková.
Před minulou sezonou udělala mnoho změn. "Změnila jsem trenéra, pažbu u zbraně, střílela jsem z jiné polohy a také jsem závodila v jiných rukavicích," vypočítala. Změnila se i ona sama a výsledkem byla skvělá sezona. Před tou další žádné novoty neplánuje. "Letos to fungovalo, takže není třeba nic měnit," podotkla.
Možná ale přece jen jednu změnu udělá. V zimě se zhoršila v úspěšnosti střelby. "Když jsme byli před vyhlášením v Ikemu, tak mi jeden pán říkal, že ta špatná střelba, jestli to není tím, že mám růžový lauf, že se to pokazilo potom. Tak prý třeba mám změnit barvu," pokrčila rameny, ale neřekla, jestli to opravdu udělá.
Během slavnostního vyhlášení na ni kolegové z reprezentace v předtočených sekvencích prozradili, že má přezdívku Hujer. "Ale to je zkreslené, Ondra (Moravec) je mnohem větší Hujer," smála se Vítková. "Já chodím včas, jsem radši pět minut někde než pět minut později, z toho to asi vzniklo. Je mi to ale jedno. Asi to vymyslel Evik (Eva Puskarčíková), že musím být všude první. I v cíli," řekla Vítková.