Vítězka Světového poháru Gabriela Soukalová skončila v Břízkách v republikovém mistrovství až druhá, ale o zlato tady nešlo. „Tady to není jako normální závody, jde o to podělit se s diváky o radost,“ usmívala se.
Takový nával je už skoro tradicí, ale nepřekvapuje vás to každý rok znovu a znovu?
„Člověk si asi spíše uvědomuje, jak lidé přišli našemu sportu na chuť. A je fakt, že když by někdo udělal nějaký prostřih, co bylo třeba před šesti lety a letos, tak by kdysi asi nikdo nevěřil, že něco takového je vůbec možné. Moc si toho vážíme. Lidé jsou bezvadní, že biatlonem žijí s námi.“
Má ještě mánie vůbec kam stoupat?
„Myslím, že je to tenký led. Když se daří, tak si to člověk tak neuvědomuje, ale české publikum je kolikrát dost drsné. Dvakrát se nezadaří a všichni se otočí zády. Doufám, že je nás v reprezentaci dost, aby vždycky někdo dělal výsledky, a že se na výsluní nějak prostřídáme.“
Přišli se na vás podívat i rodiče?
„Mamka je tady, bohužel tatínkův zdravotní stav se v minulých dnech zase začal zhoršovat. Pro mě je to největší zklamání, že se sem nemohl dostavit. Těšila jsem se, že i jemu uděláme radost. Doufám, že to bude možné v příštím roce, nebo že se to aspoň bude v následujících dnech zlepšovat.“
Jaké máte další plány?
„Spousta lidí si myslí, že teď budu delší dobu odpočívat, ale opak je pravdou. Chystám se pozítří odjet do zahraničí trénovat, protože mě ještě v půlce dubna čeká exhibice v ruském Ťumenu, tak abych tam moc netrpěla. Celý duben plánuju překlenout dvoufázovými tréninky.“
Prý také plánujete svatbu. Je to pravda?
(usměje se) „Doufám, že někdy v budoucnu si mě někdo vezme. To by bylo super. Ale kdy? To se uvidí...“
