Vítková vyhlíží sezonu bez Koukalové: Co změnil norský kouč Gjelland?
Při absenci Gabriely Koukalové se vrátila na post české jedničky. A v minulé sezoně to jen potvrdila. Bronz na olympiádě, další tři medaile v SP a konečné 8. místo... „Že je na co navazovat? To se teprve uvidí,“ culí se Veronika Vítková. Zotavila se již ze zranění kotníku, který si v září pochroumala, a věří, že díky přípravě nového trenéra Egila Gjellanda bude ještě silnější.
Již v úterý se s ostatními sejde na letišti v Praze a hurá do slovinské Pokljuky. Tam, kde to o víkendu vše znovu propukne. „Těším se. Bude to změna oproti jen tréninkům,“ vyhlíží start nové biatlonové sezony Veronika Vítková. Některé konkurentky jí odešly, jiné zase přibyly, a od ní se čeká, že by měla opět patřit k hlavním českým esům ve Světovém poháru.
Jaká je tedy forma před startem sezony?
„S formou teď těžko říct, ještě jsme se s nikým neporovnávaly. Je fakt, že jsem při poslední přípravě v Imatře vyhrála testovací závod, zvládla jsem to odstřílet, ale po fyzické stránce jsem se ještě necítila úplně ideálně. To však nic neznamená. Vím, že potřebuji delší čas na to se rozjet a nalyžovat víc kilometrů a časů v rychlejší intenzitě. Věřím, že to půjde ještě nahoru.“
Od konce září jste laborovala se zraněným kotníkem. Co se tehdy stalo?
„Měli jsme delší běh se zapracováním na další den, tudíž i s nějakými sprintíky. No, a když jsem po prvním sprintu po pětadvaceti minutách dobíhala rychlejší úsek a začala zvolňovat, tak jak celé tělo povolí, povolil i kotník. Jen jsem špatně dodupla, žádné kameny nebo kořeny tam nebyly, a zlomila si kotník dovnitř. Bylo to dost bolestivé, když jsem to chtěla rozejít, moc to nešlo.“
Co vás v tu chvíli napadlo? Takhle dva měsíce před startem sezony...
„Ani nevím. Zprvu jsem si myslela, že to bude něco prasklého nebo utrženého, ale to se naštěstí nepotvrdilo. To jsem byla ráda a postupně jsme to dali dohromady.“
S Gjellandem to jinak odsýpá
Jak vypadalo léčení?
„Dostala jsem berle, ortézu a začala to pomalu rozhýbávat, ale ten začátek byl těžký. Bylo to, jako když začínám s cizí nohou. Pořád jsme to po tréninku tejpovali, chodila jsem na kryoléčbu s ultrazvuky, magnety, hodně času jsem trávila i v masérně.
