Když mu Ondřej Rybář volal s nabídkou vést český národní tým žen, byl rychle rozhodnutý. „Řekl jsem mu ne,“ vzpomíná Egil Gjelland. Jenže… „On volal zas a zas…“ Až nakonec bývalý kouč Ole Einara Björndalena či Tory Bergerové kývnul. „A jaké to bude teď proti Norům? Jsem profík a věřím, že se jim i Čechům bude dařit. Tohle je ale teď má práce,“ má jasno.
Jaké jste tedy za těch pět měsíců u týmu nabyl zkušenosti?
„Samozřejmě velké. Cítím se tu dobře, ale je to také velký rozdíl. Hodně věcí je jiných. Změnili jsme třeba trénink, znáte to, když už jsem kouč, tak tomu chci dát svou filozofii a vést ho jako jsem to dělal dřív. Takže trénujeme více, jen v nižších intenzitách a hlavní cíl, že tím pádem chceme být lépe připravení i do těch těžších tréninků.“
Co na to děvčata říkají? Veronika Vítková třeba přiznala, že ji to takto vyhovuje…
„Ano, je to pro ně změna, ale myslím, že to berou dobře. Snad teď získáme i nějaké poznatky v Pokljuce, nicméně je toho stále hodně, co musíme dělat i během sezony.“
Říká se, že práce se ženami je v řadě věcí odlišnější než s muži. Jak to vnímáte vy?
„To si nemyslím. Mám řadu zkušeností z vedení mužského i ženského týmu a nebyl v tom rozdíl. Oba týmy vždy tvrdě pracují. Nejtěžší věcí je ale asi jazyk. Trefit ty správné výrazy, když se snažím něco vysvětlit… je to ale výzva.“
A co tedy vaše čeština? Už se vás děvčata snažila něco naučit?
„Nějaké slova už umím… takové ty fráze. ´Jak se máte´, ´pivo´ a tak. Beru to tak, že je to důležité, abychom se snažili si rozumět. A když to pak nejde, vrátím se do angličtiny.“
Vy jste sám býval skvělý střelec, tak jaké změny jste zavedl i u českých závodnic?
„Stále se to snažíme vylepšit. Tým je však silný, děvčata toho hodně umí a to se snažíme i držet a jen to ještě posunout. Vychytat takové ty drobné věci u každého individuálně.“
Eva Puskarčíková patří třeba k nejrychlejším českým střelkyním, ale vloni ji limitovalo poraněné rameno. Jak je na tom nyní?
„Myslím, že cítí velkou motivaci a v létě udělala dost práce. Myslím, že to pro ní před sezonou vypadá dobře. A co se týče té rychlosti… je pořád nejrychlejší.“ (směje se)
Jaký je tedy cíl týmu pro tuto sezonu?
„Je těžké teď před sezonou říct, že budeme chtít být první, nebo pátí… zatím nemám zkušenosti s holkami během ostrého režimu v závodech. Jak budou reagovat, chovat se… je to předčasné teď říct, kde budeme. Ale budeme chtít bojovat s nejlepšími a chceme i úspěch ve štafetách.“
Je pak z vašeho pohledu Veronika Vítková i kandidátkou na elitní trojku?
„Ano, když jsem viděl, jak holky makají na tréninku a jak tvrdé porce zvládly, tak vypadá velmi silně. Ještě je ale i dost věcí potřeba doladit. Navíc je to biatlon, je to nejen o rychlosti na lyžích, ale i střelbě. Pouze když dobře střílíte, můžete myslet na to být vysoko.“
Vzhledem k tomu, že navíc Domračevová nebo Dorinová Habertová ukončily kariéru a Lauru Dahlmeierovou sužují zdravotní trable, může to být sezona plná výkyvů a překvapení?
„Může být, ale nezapomínejme, že jsou tam stále Kaisa (Mäkärainenová) nebo Anastasia (Kuzminová). Uvidíme, jak to celé teď začne.“
