Davidová o životní štafetě: Jela jsem to jako sprint! Slovo opora není vhodné
Stala se klíčovou ženou české štafety. Za hlavu hodila dřívější závody, kdy třeba kroužila trestná kola – teď střílela bezchybně, na lyžích létala a při svém úseku vytáhla tým ze 12. na 4. místo. „A oslavy? Už jsme měly Evčou ve Family clubu vafle, takže cukry jsme doplnily,“ usmála se po včerejším bronzu Markéta Davidová. Její potenciál zase jednou zablikal.
Jak jste tedy prožívala závěr závodu, kdy se na Evu Puskarčíkovou dotahovala Eckhoffová?
„No, byly to nervy. Na střelnici jsme ji všechny věřily a pak doufaly, že zvládne rovněž tu kritickou část v zatáčce a udrží to. Ta zatáčka byla dost zrádná, takže jsme to sledovaly na stadionu a držely palce. Naštěstí to ale Evča zvládla perfektně a dopadlo to dobře.“
Vy osobně jste pak kolem ní hodně slavila. Je to třeba pro vás víc než bronz z Pokljuky?
„Myslím, že oboje má něco, ale když tu radost můžete sdílet hned v cíli i s ostatními, tak to je vždycky lepší.“
Co jste si pak říkaly mezi sebou? Přeci jen je to vaše první dospělácká medaile ve štafetě, že?
„No, my jsme byly všechny v takové euforii a šťastné, že se těch pocitů v hlavě zase moc nehoní. To je člověk hlavně rád, že to takhle dopadlo a byly jsme rády.“
Vám se do toho podařilo přispět vůbec velkou měrou. Jak jste to tedy vnímala, když jste přebírala tu štafetu na dvanáctém místě?
„Já se to snažila jet jako by to byl sprint a nemyslet na to, že je to štafeta. Snažila jsem se dělat to, na co jsem zvyklá a vyšlo to. Jsem ráda, ale myslím, že to nebylo jen o mém úseku. Všechny jsme odvedly dobrou práci.“
Čekala jste přesto, že byste ještě mohly bojovat o medaili?
„No, že to bude bedna, to jsem nečekala. Ale jinak myslím, že máme třeba na to jezdit do první šestky a teď to byla taková třešnička na dortu.“
Pomohla vám tak čistá hlava i na střelnici? Italka Gontierová tam třeba udělala osm chyb.
„To vím, chudinka. Ono to ale možná hůř vypadalo, než to ve skutečnosti bylo. Na střelnici foukalo zhruba stejně jako na nástřelu, takže ano, vítr tam byl, ale nebylo to zase nic hrozného. Já si to navíc ani moc nepřipouštěla. Snažila jsem se myslet na to, na co mám, a všechno to popadalo.“
Věříte, že jste to teď i prolomila a bude to padat častěji?
„Uvidíme, tohle bych nechtěla zase jen tak říkat. Ráda bych to stabilizovala, ale do každého závodu se musí jít s respektem a uvidíme, jak to bude příště.“
Je to tedy zase jen trochu záblesk potenciálu, že když to tam napadá, tak je to často vysoko?
„On je fakt každý závod jiný. Tady mi to třeba chutnalo, v Ruhpoldingu nemusí… Určitě bych se na to neupínala. Takhle se mi třeba povedla Pokljuka a pak jsem měla sérii, kdy jsem se nedostala ani do stíhaček, takže…“
Takže případné chvalozpěvy o tom, že jste teď oporou štafety, vůbec neřešíte…
„Přesně tak. To si myslím, že ani není vhodné vůbec říkat.“
