Najali ho, aby naučil české biatlonisty létat na lyžích. Tak jak to umějí Norové. Aby upravil jejich techniku, zvýšil rychlost… Rok ale na takovou změnu nestačil. „Je fakt, že jsme zatím z běžeckých časů zklamaní. Věřím ale, že další rok bude lepší,“ přemítá Anders Magnus Bratli, asistent kouče mužů Zdeňka Vítka a norský trenér techniky běhu. Rád by s Čechy pokračoval dál.
V minulé sezoně působil ještě u reprezentantů Číny. Když však vycítil, že Češi hodlají udělat ve svém týmu změny, sám se nabídl, poslal životopis a byl přijat. „Líbí se mi tady, i když to bude ještě lepší, až budu umět víc česky,“ chápe Anders Magnus Bratli. „Zatím mě tady učí jen sprostá slova a říkají, že jsou slušná. Takže radši nic neříkám, protože jim nevěřím,“ směje se.
Jaký pro vás první rok u českého týmu byl?
„Zajímavý. Oproti norskému týmu jsou tu ale větší rozdíly, než jsem čekal. Ať už v tréninku, uvnitř týmu a tak, pro mě je ale nejdůležitější, že lidi jsou zde v pohodě. Baví mě to tu.“
Co byl největší rozdíl, který vás zaskočil?
„Těžko říct jen jednu věc, jde o spoustu drobností. Třeba i tréninky jsou odlišné, v Norsku je víc možností. Pro mě je ale důležité mít hlavu otevřenou a říct si: Ano, tohle je jiné, ale neznamená to, že je to špatně. I já jsem se tedy musel naučit, jak český tým pracuje a jak do něj něco vnést. Myslím, že v další sezoně to bude zase o něco snazší, protože českému systému budu zase rozumět o něco víc.“
Takže změna techniky běhu, kterou jste měl do českých biatlonistů dostat, je na delší období?
„Dali jsme si plán na tom pracovat v tomto olympijském cyklu, tedy v těchto čtyřech letech.“
Je těžké učit Čechy jiný styl běhu a jinou techniku?
„Především je jistou komplikací jazyk. Ale to je normální, když jste v nové zemi. Tréninkový systém je však také odlišný a zabere to víc času. Na druhou stranu je tu ale i spousta pozitiv. A ač výsledky zatím nejsou takové, jaké jsme chtěli, je tu i tak řada dobrých věcí, od kterých se můžeme odrazit.“
Může se to podařit i u starších borců, kteří už mají svůj styl zažitý až zarostlý?
„Je pravda, že tohle je obvykle u mladších jednodušší, protože když máte svůj styl zažitý řadu let, je pak těžké na něm něco měnit. Stále je to však možné.“
Michal Krčmář říkal, že je při pilování techniky hlídáte skoro jako policista…„Ano, to je velmi důležité, protože aby se zlepšili, musí se na to soustředit celou dobu. Jeden z důvodů, proč tu jsem, je, že chceme mít i jednoho trenéra na trati. Čili je důležité, abych kluky sledoval a připomínal jim, co mají dělat.“
Kdo z nich udělal v technice běhu za ten rok největší pokrok?
„Těžko říct. Všichni pracují dobře a tým má jak dobré, tak i špatné dny. Takže jeden den se na to soustředí, dělají to lépe, a někdy zapomenou. A pak jsem tu já, abych jim to připomněl. Všichni se ale snaží a dělají maximum, co to jde.“
Je reálné dostat je třeba na level takového Johannese Thingnese Böa?
„Nikdy není pozdě, ale změnit styl až takhle, to musíte fakt lépe pochopit celou tu techniku. A to chce čas. Navíc tohle musíte strašně dlouhou dobu trénovat. Vždyť Johannes na tom maká od mládí. Proto je teď tak dobrý.“
Je jeho styl až unikátní?
„Základy jsou stejné, ale on má též skvělé postavení těla na lyžích. Těží ze síly při odrazu a umí ji předávat i do následného pohybu na lyžích. To je asi největší rozdíl mezi ním a řadou dalších závodníků.“
Co říct k jeho dominanci, s níž letos zničil vládu Martina Fourcada?
„Johannes má za sebou skvělou sezonu, tvrdě pracuje, soustředí se na své výkony a daří se mu to. Je ale třeba říct, že Martin Fourcade měl naopak fakt špatný rok. Nebyla to taková bitva, jakou jsme si možná přáli. Johannes je však velmi silný a všichni se od něj v tomhle můžeme učit.“
Mohou se Češi k norskému stylu přiblížit?
(usmívá se) „Potřebujeme více času, ale není to nemožné. Když budeme správně trénovat, proč ne? Tato sezona však neukázala, kde můžeme skutečně být.“
To bylo na první pohled zřejmé. Čím to, že letos Češi v rychlosti běhu tak zaostávali?
„Máte pravdu, všichni jsme z letošních běžeckých časů trochu zklamaní. Chceme být rozhodně lepší, než jsme teď. Jde ale o kombinaci mnoha věcí a o spoustu malých detailů v tréninku. V dalších letech by to mělo být určitě lepší.“
Mluvíte i se sportovním ředitelem Ondřejem Rybářem, co je třeba změnit?„Ano, mluvíme o spoustě věcí. Teď během sezony jsme se soustředili spíš na to, abychom ji dokončili, jak nejlépe to půjde. Do budoucna mám ale určitě řadu nápadů, jak to zlepšit.“
Jakých?
(usměje se) „Myslím, že bychom se o nich nejprve měli pobavit uvnitř týmu. Ale je to kombinace řady menších věcí, nejedná se jen o jednu záležitost.“
Spolupracujete na tom i s dalším Norem, trenérem žen Egilem Gjellandem?„On je tu u ženského týmu. V létě pracujeme odděleně, jen v zimě jsme blíž. Je to zkušený trenér a pro mě je dobře, že se od něj mohu učit. A je to lehčí, protože jsme ze stejné země a máme srovnatelné zkušenosti. Uvažujeme podobným směrem a to je dobře i pro tým.“
Nevnímají vás vaši krajané jako rivaly? Nedobírají si vás, že pracujete proti nim?
„Ne, berou to. A myslím, že je dobře pro celý norský biatlon, že má trenéry na nejvyšším levelu.“
Co tedy plánujete s Čechy do budoucna?
„Myslím, že můžeme být lepší. Tento rok byl o učení a vzájemném porozumění, přičemž věřím, že se dostaneme do pozice, kde budeme komunikovat a rozumět si ještě lépe. A doufám, že přijdou i lepší výsledky.“
