PŘÍMO Z HOCHFILZENU | Druhý úsek ženské štafety a na něm v českém dresu relativně nová tvář. Tereza Voborníková. Trenéři v olympijské sezoně hledají optimální sestavu, a tak dostala příležitost jednadvacetiletá blondýnka. Český kvartet pak dojel na osmé příčce. Z čeho byla nervózní teď a z koho šílela při svém úplně prvním startu mezi elitou?
Předala pomyslný štafetový kolík Markétě Davidové a po pár dalších metrech se svalila na zem, kde vyčerpaná několik desítek sekund klečela na zemi s hlavou téměř položenou na sněhu. Tereza Voborníková měla za sebou druhý úsek ženské štafety. Závodu, ze kterého měla velké nervy už večer před ním.
„Mám z toho hrozný strach, ale taky se strašně těším. Štafety obecně mám moc ráda, ale asi ne ve svěťáku,“ pousmála se v pátek večer při povídání v hale hotelu v Leogangu nedaleko Hochfilzenu, kde celý český tým bydlí. Nervozita na ní byla znát, ale snažila se ji skrývat za úsměvem. „Fakt mám štafety ráda, fakt se těším a budu se snažit to holkám nepokazit, protože se jim minule dařilo,“ ujišťovala.
Tereza Voborníková |
|
Narozena: 31. května 2000 (21 let) ve Vrchlabí Klub: KB Jilemnice Debut v SP: 6. ledna 2020 Největší úspěchy: 7. místo na MSJ 2021 (stíhací závod), 5. místo na MSJ 2020 (štafeta) Poslední výsledky: 8. místo v SP (štafeta), 9. místo v IBU Cupu (hromadný start), 10. místo v IBU Cupu (super sprint) |
Úsměv z její tváře nezmizel ani po závodě, se kterým ale spokojená nebyla. Při první střelbě jí chvíli trvalo, než začala pálit na terče. „Blbě jsem si tam docvakla zásobník, takže mi první rána nevystřelila. Proto možná ta následná byla mimo. Trochu jsem zpanikařila,“ přiznala slečna z krkonošského Hostinného.
Jessica Jislová ji do jejího úseku posílala na sedmé příčce, ona pak Davidové předávala jako třináctá. Důvodem byla i druhá střelecká položka, kde chybovala dvakrát. „Na stojce jsem byla trochu nervózní, pak jsem se musela vydýchat, abych to byla schopná odstřílet. A pak už to bylo dobrý. Takže mě to mrzí, že jsem se na rány nevydýchala víc,“ vysvětlila biatlonistka, pro kterou to byla druhá zkušenost se štafetou ve Světovém poháru. Premiéru měla v sezoně 2019/20 v Ruhpoldingu, kde také byla její kolegyní Davidová.
Právě česká hvězda byla jednou z těch, kdo ji před závodem uklidňoval. „Bojí se úplně zbytečně. V IBU Cupu závodila výborně, umí střílet, umí běhat. A to, že tady možná něco ztratí? Má na to ještě čas, aby tady vyhrávala. Jsou to pro ni cenné zkušenosti, které by mohla využít dál a já jsem jí to i říkala,“ potvrdila čtyřiadvacetiletá česká jednička.
Voborníková, která udělala stejný počet chyb na střelnici jako její tři kolegyně, si svou premiéru v SP odbyla v lednu 2020 v Oberhofu. Od té doby absolvovala dalších šest závodů v nejvyšší kategorii. V čem vidí sama největší rozdíl?
„Když tady teď vidím někoho slavného, tak z toho tolik nešílím jako před dvěma lety,“ rozesmála se sympatická blondýnka. „Tehdy jsem šílela třeba z Dorothy (Wiererové). To bylo takový: Ty jo, to je fakt Dorotha. A určitě Böčka oba (Johannes Thingnes a Tarjei Bö).“
Velký zážitek měla také ze svých úplně prvních závodů v Letohradu, kde poprvé viděla naživo Ondřeje Moravce. „Mám s ním fotku a mám ji ještě i teď v telefonu. To bylo: Ježiš, to je Ondra, musím se s ním vyfotit. Teď zpětně si říkám: Ježiš Marjá. To bylo někdy v roce 2013,“ vzpomínala na setkání s budoucími kolegy.
Prý se tehdy hrozně styděla si o fotografii říct. Není se čemu divit, Moravce a spol. sledovala v televizi už jako malá. „Biatlon jsem v televizi zaznamenala, když mi bylo nějakých jedenáct let.“ Sama ho pak začala trénovat ve čtrnácti letech. „Dělala jsem ale nejdřív hladké lyžování. Pak jsem se rozhodovala o střední škole, a tam se dělal i biatlon, tak jsem si řekla, že to zkusím, že k hladkému lyžování se dá vrátit vždycky. Takže proto biatlon. Už mě okouzlil a zůstala jsem u něj,“ řekla Voborníková.
Stejně jako u biatlonu zůstala také u studia, kde si na Masarykově univerzitě v Brně vybrala obor výživa a regenerace. Ostatním v týmu však zatím do toho, co by měli a neměli jíst, nemluví. „Spíš bych to měla začít říkat sama sobě,“ rozesmála se a přiznala, že miluje sladké. „Je to asi úděl nás holek. Ale dokud sportujeme, tak to jde.“
