Moravec ve sportovním důchodu. Jet pryč? Doma dostávám od dětí kartáč

Na tomto místě v roce 2017 s napětím čekal, zda bude mistrem světa. Nakonec to neklaplo a z Hochfilzenu si odvezl i tak dost cenné stříbro. Před dvěma týdny se sem vrátil, ovšem už ne s flintou na zádech, ale pouze jako takový, řekněme, konzultant. Vezme ještě malorážku do ruky? A jak se zapojil doma do předvánočních příprav, když je u nich po dlouhé době zase přítomen?

V Hochfilzenu jste na MS 2017 málem slavil titul mistra světa. Když jste tam teď viděl zase cílovou rovinku, přepadla vás třeba nostalgie?
„Bylo příjemné tam zase být, to ano. Ale ne že bych na to nějak moc myslel. Chtěl jsem se sem prostě zase podívat.“

Během závodu mužů jste se byl podívat na trati. Jaké to bylo, být takto jako divák přímo na místě?
„Je to jiné než v televizi, kde máte nejzásadnější informace. Tady na kopci je lovíte. Měl jsem vysílačku, ale dneska má u sebe každý tablet a mobil a co potřebuje, hledá si tam sám. Ve vysílačce se na můj vkus nic moc nedělo. Samozřejmě to bylo asi dané i tím, že závod našim moc nevyšel. Kdyby se bojovalo o přední příčky, tak se tam křičí: Žeňte ho! Takhle ne.“

Připomněl jste si trať i na lyžích?
„Jasně, hned první den jsem třífázově trénoval. Ráno jsem byl na skialpech a pak dvakrát na tréninku. Večer jsem byl úplně mrtvej. Bylo to asi šest hodin zatížení. Poslední měsíc jsem skoro nic nedělal, měl jsem trable s loktem, tak jsem byl ten večer neuvěřitelně vyplej.“ (smích)

Flintu taky někdy vezmete do ruky?
„Vůbec. Od doby, co jsem skončil, jsem střílel jednou.“

A jak?
„Dobře. Až mě to překvapilo. Ani to nebyla moje zbraň.“

Nelitujete ani malinko, že jste skončil před olympijskou zimou?
„Vůbec. Já se tu projel a zjistil, že s klukama vůbec nejsem schopný jezdit a s holkama jen trošku, na strašně krátkou vzdálenost. Ale chtěl jsem být tady. Dvacet let žijete nějaký život a být bez toho je zvláštní. To přiznávám, že mi chybí. Ale závodění vůbec. Když jsem viděl, jak tam ti kluci trpí, to je hrozný mazec. To už bych nechtěl zažívat.“

Jak teď trávíte svůj čas?
„Dělám tři věci. Spolupracuju s firmou Levit, která vyrábí kola, pomáhám jim jako ambasador s PR. Pak mám projekt skrz skialpy o udržitelnosti vybavení. A ještě jsme plánovali čtyřdenní skialpový festival, dřívější Noc tuleních pásů, ale to bohužel asi nepůjde. Takové věci teď hledám. Nebo si spíš našly ony mě. Ani bych tomu neříkal práce, je to spíš zábava. Takže jsem víceméně pořád doma s dětma. Manželka je ještě rok na mateřské, ale má už vymyšleno spoustu věcí.“

Jsou rádi, že jste s nimi pořád doma, nebo vás občas posílají zase pryč?
„Ne ne ne, já dostal takový kartáč od Rozárky, když jsem jel do Hochfilzenu. Před třemi týdny jsem jel kvůli kolům do Hradce, měl jsem tam dealers mítink a spal jsem tam, a to byl teda výstup. Předtím když jsem jezdil pryč pravidelně, na to byli zvyklí. Ale teď když si s nimi večer volám, je to pořád: Tatí, tatí, nám se stejská. Malé i Ondrovi (tříletému synovi).“

Stíháte tedy úplně obyčejné věci, které jste chtěl?
„Určitě. Třeba jsem teď vyráběl vánoční dárky. Konkrétně jsme dělali s kamarádem lezeckou stěnu do domu. Je fakt, že kolem baráku jsem to zarubal, nebyla energie. Já byl v létě v Kyrgyzstánu, tam jsem se šíleným způsobem odpravil a to mě na nějaký čas zabrzdilo. Ale nejsem z toho nervózní, bude i další rok, není třeba někam chvátat. Zatím to mám tak, že Verča (manželka) se začíná nějak realizovat, tak nechci tlačit na to, že bych sám něco dělal, to by ji koplo zase zpátky. Zaslouží si nějaký prostor. Takže mi nevadí, když to řeknu blbě, nic moc nedělat. Vždycky si najdu nějaký bod, na který se upnu.“

Trenéřina vás zatím neláká?
„Ne. Lámou mě, lámou, ale... Uvidíme.“

A třeba být příležitostný poradce?
„Určitě. Nemám vůbec ambice stát za dalekohledem nebo někomu říkat, jak má lyžovat, to není můj cíl. Nevylučuju, že se to někdy nestane, ale na to je čas. Dokud Ondra nebude aspoň na základce, nechtěl bych někam jezdit.“

Zmiňoval jste výrobu vánočních dárků. Je to letos v tomto směru jiné, zapojil jste se i do vánočních příprav?
„Když jsem odjížděl po druhé adventní neděli do Rakouska, tak to manželku chytlo, vystřihovala nějaké hvězdy ze svačinových sáčků. Máme to doma vyzdobené, nakoupila i nějaká světýlka. Něco jsem pomáhal, ale že bych sám něco tvořil, to úplně ne. Spíš jsme se domluvili, že jsme vyrobili některé dárky. Rozárka chodí delší dobu na lezení a docela se jí to líbí, tak snad ji nadchne i dárek. Nechceme je na Vánoce zasypávat, nechci říct zbytečnostmi, asi každý, kdo má děti, ví, jak to je. Tak to chceme udělat tak, aby měli něco, co je, doufám, zaujme a bude se jim to i líbit. A bude to takové, že člověk do toho vložil něco ze sebe.“

Je to pro vás jiné, když jste doma i během příprav? Že tentokrát nepřijedete ze závodů až na poslední chvíli?
„Určitě, na to jsem se celkem těšil. Vždycky všechno připravila manželka. Takže myslím, že to teď bude víc v klidu a že i ona bude míň ve stresu. Když se něco nestihne, svět se nezhroutí. Ale někdy je to tak, že jak je na to člověk sám, je pod zbytečným tlakem. Myslím, že je i dobré, když je někdo, kdo jí řekne: Hele, dyť je to jedno, když nebude tohle, Vánoce stejně budou.“

Dostal jste nějaké úkoly?
„Předem ani moc ne. Pro mě i 14 dní dopředu je dlouhá doba. Samozřejmě když si pak člověk na něco vzpomene a ono to není, tak je to blbé. Ale co se dá dělat.“

Vraťme se ještě na chvíli k biatlonu. Co říkáte současnému rozložení sil?
„Je to teď hodně promíchané, ale zase o to pro diváky nebo i zasvěceného člověka zajímavější. Výborně jezdili Bělorusové, Norové nedominují, Švédové se netrefovali tak jako dřív. Jedou výborně na trati, z některých stříká energie neskutečným způsobem. Je hezké se na to dívat. Vidím to tak, že na začátku aspoň Švédi vždycky lítali. Měli první svěťák doma, byli vždycky výborně připravení. Ale myslím, že mnozí, třeba Němci, ještě půjdou nahoru. Takže za mě dobrý. A je vidět, že i u holek se to běžecky strašně srovnalo, už to není, řeknu dvacet holek, které jedou rychle, ale je jich možná 40. Konkurence roste.“

Co říkáte na Markétu Davidovou? Byla nešťastná, že jí to neběhá jako loni.
„Nemám o ni strach, i jsem jí to osobně říkal. Je člověk, který je věčně nespokojený. Takže jediný, co potřebuje, je uklidnit. Protože ve střelbě udělala ohromný pokrok. Ví, co dělá, vypadá hrozně skvěle, jde si za tím. Dobře, nestřílí nejrychleji jako třeba Švédky, ale i v tom se posunula a je vidět, že pokroky dělá. Takže nemám strach. Myslím, že k Elviře Öbergové postupně dojde a najednou to bude rozdíl třeba jen 30 sekund, a to už jsme úplně jinde. A když přidá o 15, tak rázem je to do tří a s tím už se dají dělat super výsledky.“

Rybář: Kluci si výsledky odstřelili. Flinta půjde na pár dnů stranou

BiatloniSport.cz21. prosince 202119:21

Biatlonisté po třetině sezony: Davidová půjde výš, stejná bolístka Charvátové

Biatlonrb21. prosince 202104:30