Davidová se smála: Byly jsme jako děti poprvé na sněhu, za zatáčky se stydím
PŘÍMO Z HOCHFILZENU | Zase zazářila. Markéta Davidová byla ve čtvrtečním sprintu opět nejlepší českou závodnicí a tentokrát to zase po víc než roce dotáhla na stupně vítězů. Konkrétně skončila druhá za vítěznou Němkou Denise Herrmannovou Wickovou. I tak ale našla česká jednička na svém výkonu kaňku. „Za zatáčky se dneska fakt stydím,“ prohlásila krátce po dojezdu.
Máte medaili ze Světového poháru, tak jak se cítíte?
„Jsem ráda. Jsem spokojená s výsledkem, úplně ne s tím, co jsem předváděla na trati. Ale asi to dneska celkově bylo dobrý.“
V běhu jste byla třetí, to nevypadá na běžecký propadák. Z čeho vycházely vaše pocity?
„Nemyslím, že by to byl propadák, ale klouzalo mi to všude možně, sjezdy jsem jela úplně šíleně, fakt strašně. Přišlo mi, že jsem dřív s takovouhle tratí nemívala problém. Takže jsem zvědavá, co řeknou lidi, co mě viděli na trati. Ale musím říct, že za zatáčky se teď fakt stydím, jak jsem je jezdila.“
Na trati jste potkala nějaké soupeřky. Jak to šlo jim?
„Myslím, že zatáčky jezdily líp, ale asi to bylo pro všechny těžký. Fakt to bylo hodně uklouzané a mně se na tom nejelo dobře.“
Opět jste si dobře počínala s malorážkou, minula jste jediný terč, takže potvrzujete svou vynikající úspěšnost, kterou máte kolem devadesáti procent… Kroutíte trošku hlavou, tak mohlo by to být lepší?
„Stojka asi nebyla tak úplně v rytmu a v klidu, jak bych si představovala, ale důležité asi je, že jsem i poslední ránu odložila a pak jsem ji trefila. Takže jsem spokojená. Každopádně nejsem úplně spokojená s tím, co jsem dělala na trati.“
Tohle je asi nastavení mysli šampionek, že ani se stupni vítězů nejsou spokojené...
„To ne, spíš jsem si udělala nějaký plán a ten mi úplně nevyšel. Ve středu jsme se zatáčkám hodně věnovali, před závodem jsem si to i dost projížděla, a stejně nejsem schopná to projet nějak normálně. Ale bylo to fakt těžký asi obecně pro všechny.“
Před vyhlášením jste se bavila se soupeřkami a hodně jste se tam smály. Prozradíte čemu?
„Bavily jsme se o trati, že jsme z toho všechny měly stejné pocity, že jsme byly jako děti poprvé na sněhu. Tak nejsem asi jediná. Ale říkaly jsme, že doufáme, že nikde nebude žádné video ze zatáčky, že jsme ji jely hrozně.“
Velkým tématem v úvodu sezony je vaše střelecké tempo, protože když to porovnáme s loňským závodem tady v Hochfilzenu, je to o nějakých 11 sekund rychlejší. Prozraďte nám, jak jste na tom pracovala v létě, aby byla střelba svižnější.
„Snažila jsem se celou přípravu dělat pořád to samé dokolečka, občas jsem neřešila, že to úplně nepadá, ale snažila jsem se to dělat furt stejně, abych si zajela ten zvyk, a uvidíme. Na druhou stranu, pokud to nebude padat, tak nemá cenu střílet rychle. Ale snažím se to dělat pořád stejně.“
Vycházely úvahy i z toho, že kolikrát sekundy, které jste nabrala pomalejší střelbou, vám chyběly k ještě lepším výsledkům? Že jste si řekla, že tady je ještě možné dotlačit se na špičku?
„Spíš jsem tam měla velké rezervy v tom, že jsem to střílela na dva nádechy. Tam se pak krok k rychlejší střelbě dělá trochu jednodušeji, protože teď se to snažím střílet na jeden. Myslím, že je to spíš tímhle.“
Takže to nebylo o tom, že byste neuměla střílet rychle, ale spíš, že jste se toho přestala bát?
„Asi ano, já už loni v tréninkách dokázala střílet rychleji, ale v závodech jsem si to nedovolila. Teď jsem si řekla, že do toho půjdu a zkusím to. A zatím to padá. Ale i když se furt opakuju, nemělo by cenu střílet na jeden nádech, kdyby to nepadalo. Uvidíme v dalších závodech.“
Když jste se rozhodla, že budete v biatlonu pokračovat, řekla jste si, že musíte udělat nějaké změny, třeba právě v rychlosti střelby?
„Určitě jsem si řekla, že musím udělat něco, abych byla víc spokojená. Ale ne, že by to bylo takhle konkrétně. Střelba vyplynula z toho, že jsem ji relativně stabilizovala, tak jsem si mohla dovolit ji zrychlit.“
Trenér říkal, že jste upravila i dobíjení, že při něm už nepohybujete celou rukou, ale jen prsty, tak jak se to má dělat, abyste si nerozhodila polohu.
„To je jedna z věcí. Ono to možná přichází automaticky, když člověk chce střílet na jeden nádech, není tam prostor na pohyby navíc.“
Jak jste si užila stupně?
„Užila, myslím, že se to neochodí, že je to pořád stejně skvělé.“
Do sobotní stíhačky budete mít dobrou pozici, že?
„Těžko říct, jak si zazávodím, ale těším se. Lampičová (Slovinka, bývalá běžkyně na lyžích) tam přiletí, ale to nějak zvládneme. Mám relativně dobrou pozici. Uvidíme i co se stane s počasím, má sněžit, tím se to celé zpomalí.“
