Holmenkollen a konec. Biatlon opouští čtyři obrovské hvězdy najednou

Věčně usměvavá Norka je zatím poslední z velkých hvězd, kdo pustil do světa následující zprávu: „Biatlon byl mým životem téměř odjakživa a je zvláštní si představit život bez něj. Poslední rok jsem byla trošku stranou, takže mi to připadá jako přirozený přechod k rozhodnutí, které jsem nyní udělala: Půjdu do důchodu. Je to zvláštní a trochu smutné – ale svým způsobem také opravdu krásné,“ vzkázala světu přes sociální sítě a stránky norského biatlonového svazu.

V květnu jí bude 33 let, nicméně v aktuální sezoně nezávodila v důsledku zdravotních potíží z té loňské, i tak se loučí majitelka téměř dokonalé kariéry. Před dvěma lety byla vlastně neporazitelná, získala vysněný velký křišťálový glóbus s neskutečnou bilanci třinácti vítězství, celkem jich za kariéru sesbírala 29, z toho 14 ve sprintu. Na krátké trati byla doma. Dokázala eliminovat chyby ze střelnice, která nikdy nebyla jejím nejmilovanějším místem.

Ve vitríně se leskne i pořádná sbírka z olympijských her čítající celkem osm cenných kousků, tři ze Soči, dvě z Pchojgčchangu a tři z Pekingu, kam přitom odlétala bez formy. Chybí něco? Možná malinkou kaňkou je chybějící individuální olympijské zlato.

Biatlonistka Tiril Eckhoffová ve na Světovém poháru • Foto Profimedia.cz

Není se co divit, že Norsko vládne biatlonu, když má v mužském týmu zástup favoritů v čele s bratry Böovými a mezi ženami tyhle dvě. Kariéra Marte Olsbuové se ale nevyvíjela tak jako v případě o půl roku starší kolegyně. Jako juniorka nezářila. V prvních letech kariéry se marně snažila natlačit do elitní desítky pořadí Světového poháru, až pak...

První světové zlato přišlo už v roce 2016 ve štafetě doma v Oslu, v Pchjongčchangu 2018 získala své první olympijské medaile (obě stříbrné) a pořád šlo teprve o rozjezd. V roce 2021 skončila ve svěťáku celkově druhá a na další olympiádu se v dlouhodobém seriálu „rozjížděla“ tak, že ho celý vyhrála. V Pekingu pak stanovila rekord nejúspěšnější biatlonistky na jedné olympiádě: ovládla sprint i stíhačku, z vytrvalostního závodu a masáku brala bronz a své vystoupení završila zlatem ze smíšené štafety, tomu se říká vrchol kariéry.

I jí ale dohnaly zdravotní problémy. Start sezony 2022/23 nejdřív odložila a i když je skvělá hlavně v rychlosti střelby, rozhodla se pro tečku. „Je ten správný čas, ten pocit mám vlastně celý rok. Jsem šťastná za všechno, co jsem dokázala, ale cítím, že život je mnohem víc než biatlon.“

Marte Olsbuová-Roiselandová • Foto ČTK

Tahle žena byla sportovní hvězdou ještě dřív, než vzala malorážku do ruky.  Denise Herrmannová totiž začínala s během na lyžích (bez návštěv na střelnici), kde měla velmi slušné výsledky. Byla velmi dobrou sprinterkou a stabilní členkou německé štafety, se kterou získala v Soči 2014 bronzovou medaili.

S blížící se třicítkou se odhodlala ke kroku, který nyní zkouší třeba Slovinka Anamarija Lampičová – začala trénovat čím dál populárnější biatlon. Zprvu ji logicky brzdily chyby na střelnici, ale ty vynahrazovala obrovskou rychlostí a postupem času zlepšovala i druhou část biatlonového umění. Začala pronikat na stupně vítězů na Světových pohárech i MS.

Vrchol pak přišel v Pekingu v tu nejmíň pravděpodobnou chvíli. V individuálním závodě na 15 kilometrů, kde se za každý minutý terč z dvaceti přidává minuta, chybovala Němka jen jednou. „V životě bych nečekala, že to bude stačit,“ prohlásila v cíli. Se zlatou medailí na krku.

Celková bilance devíti vítězství v závodech SP a dvou malých křišťálových glóbů ještě nemusí být konečná. Do Osla, na svůj poslední podnik, dorazila jako horká kandidátka na celosezonní ocenění za sprint.

Denise Herrmannová z Německa • Foto Petr Slavík (Český biatlon)

Tenhle konec je asi nejpřekvapivější, vždyť sympatické Francouzce je třicet let pouhý měsíc. Přesto na instagram vystavila příspěvek, ve kterém v minikaravanu odhazuje biatlonové svršky a vzkaz: „V Oslu to bude naposledy, je čas, abych pověsila pušku a lyže na hřebík. Jsem šťastná za své úspěchy a že jsem zůstala celou kariéru věrná svým hodnotám. Čeká mě pokračování a bude krásné.“

V jejím srdci zůstane navždy zapsané Nové Město na Moravě, kde v roce 2016 vyhrála svůj jediný závod ve Světovém poháru, zároveň ale na všech velkých akcích v letech 2016 – 2023 získala aspoň jednu medaili, tedy kromě Östersundu 2019, kde byla těhotná.

Francouzka Anais Chevalierová si v Novém Městě poprvé vyjela stupně vítězů, ve sprintu urvala stříbro • Foto Michal Beránek (Sport)