Pro veřejnost to bylo téma ve stínu jejích velkých vítězství, jenže šlo o tvrdou realitu. Bývalá biatlonistka Gabriela Soukalová ve filmu Pravda se pořád vyplatí popisuje, že během celé kariéry trpěla anorexií či bulimií. Mluví ale z pozice ženy, která těžký boj zvládla. Teď naopak pomáhá dalším lidem, jež trpí problémy s příjmem potravy.
Ve filmu jde o jednu z hraných scén, které dokreslují atmosféru živého dokumentu. Na stůl přistane lákavý talíř s palačinkami, během chvilky se ale objeví ruka a odebírá jídlo, které v dalším záběru končí v záchodové míse. Obrázky doprovází svědectví Soukalové o reálné historce, v níž jí kdysi na soustředění ve Švédsku palačinky vyhodil trenér Jindřich Šikola.
„Přišel trenér, já jsem palačinky asi za deset vteřin viděla v záchodové míse. Pak mě postavil před zrcadlo a opakoval mi, ať se na sebe podívám, jak jsem odporná, tlustá, a že mám velkou prdel. Z toho soustředění jsem chtěla odjet pryč, brečela jsem celou noc,“ líčí Soukalová ve filmu, v němž Šikola nevystoupil.
Zatímco pro veřejnost byla Gabriela Soukalová od zimy 2013 úspěšnou sportovní hrdinkou, v soukromí se neustále točila v problémech s příjmem potravy. Biatlon patří ke sportům, kde váha hraje velkou roli.
Z olympiády 2014 v Soči přijela se dvěma stříbrnými medailemi jako vrcholná celebrita sportovního Česka. Po sezoně ale zašla za šéftrenérem Ondřejem Rybářem a svěřila se mu se svými problémy.
Když ovšem změnila stravovací návyky, nabrala jedenáct kilo navíc a do další sezony vstupovala mimo kondici. Pak se vrátila do formy, v dalších letech vyhrála Světový pohár i mistrovství světa, celou dobu kariéry ale vedla svůj soukromý boj s anorexií či bulimií.
„Řešila jsem to tím, že jsem si dala všechno, co chci, a pak jsem to šla vyzvracet,“ líčí Soukalová ve filmu s tím, že zvracela tak často, že už přišla i o dávivý reflex.
„Jsem moc vděčná všem, kteří mi v té době, kdy jsem to nejvíc potřebovala, pomáhali. Taky jsem vděčná svým rodičům, že mě povahově tak zocelili, že dneska jsem člověk, který se snaží všechno vybojovat. To, si myslím, že je skvělá vlastnost do života,“ říká Soukalová dnes. „Všem, kdo těmito problémy trpí, bych chtěla říct: Obraťte se na odborníky. Já jsem se v tom plácala kolem deseti let. Nebýt těch odborníků, kteří se mi věnovali extrémně, tak jsem se z toho možná nevyhrabala dodnes.“
Dlouhodobé problémy s příjmem potravy patří k temným tématům, které obsahuje film režiséra Petra Větrovského. Soukalová se s nimi vyrovnala až po konci své sportovní kariéry. A dnes je na druhé straně příběhu. O svých potížích otevřeně mluví i proto, aby pomáhala lidem, kteří trpí v podobné situaci. O tématu vypráví i během besed po promítání filmu na své tour po republice.
„Chtěla bych se určitě dotknout téhle skupiny lidí. Mám pocit, že spousta z nich si neuvědomuje, v jak závažném problému se pohybují. Pokud jsou tam jakékoli začínající problémy, je velice těžké najít nějaké východisko z téhle problematiky,“ vysvětluje Soukalová. „Většinou máme zkušenosti, že je to začarovaný kruh. Člověk má pocit, že se z toho na nějakou dobu dostane, ale potom může přijít spouštěč, který ho hodí na nějakou dobu zpátky do té řeky. Já si myslím, že to nemá východisko, pokud se člověk bude snažit ty věci řešit pořád stejným způsobem.“
Soukalová proto na pomoc lidem s poruchami příjmu potravy založila Nadační fond Gabi. Ten spolupracuje se skupinou expertů z různých oborů, kteří klientům pomáhají se s nemocí poprat.
„Můj fond sdružuje síť mentálních koučů, zároveň jsme propojeni s klinikou psychiatrie, s nutričním poradenstvím. Snažíme se každému klientovi věnovat individuálně, věnovat mu nadstandardní množství času,“ vysvětluje Soukalová.
Přispět fondu můžou i návštěvníci filmu Pravda se pořád vyplatí prostřednictvím QR kódu, který se na plátně objevuje těsně před promítáním i během besedy, která následuje během její tour po republice.
„Moc bych si vážila, pokud by se podařilo nějaké peníze sehnat. Na tuhle problematiku je shánění peněz trošku problematické,“ líčí Soukalová. „Když máte konkrétní příběh malého dítěte, lidi okamžitě přispívají. Já ale nemůžu dát na sociální sítě fotku konkrétní osoby, která má třicet kilo a bojuje o život. V tom nejhorším období nechce být z klientů zachycen skoro nikdo.“
