Šéf biatlonu: Moravec musel na hřiště. Davidová? Nejde si nevšimnout...
Uprostřed olympijského cyklu se český biatlon odhodlal k několika významným změnám a šéf svazu Jiří Hamza si za nimi stojí, i když třeba světová šampionka Markéta Davidová nad odchodem norského kouče Egila Gjellanda vyjádřila nelibost. „Po šesti letech, co tady byl Egil, byly vztahy vyčuchlé. Po olympiádě 2022 jsme nenabrali dobrý směr,“ vysvětluje Hamza.
Za divácky a organizačně fenomenální mistrovství světa v Novém Městě na Moravě dostal chválu. Jiřího Hamzu ale průměrné výsledky českého týmu ve sledované sezoně trápily tak, že udělal pár zásadních rozhodnutí. Tím možná nejcitlivějším byla výměna hlavního kouče ženského týmu, kde Gjellanda nahradili italský expert Luca Bormolini s bývalým juniorským reprezentantem Lukášem Dostálem.
Čeští biatlonisté na startu sezony: Mikyskova mise. Co mládí a kmet? Kompletní přehled ZDE>>>
České biatlonistky na startu sezony: víra Davidové v návrat i růst naděje. Kompletní přehled ZDE>>>
Na výměnu byly různé reakce, Tereza Voborníková s Lucií Charvátovou si ji chválí, Markéta Davidová uvedla, že si k novému kouči ještě buduje důvěru. Funguje vše, jak má?
„Co mám ohlasy já, mám pocit, že to funguje. Nejde si nevšimnout některých vyjádření, ale přichází chvíle, kdy, když člověk šéfuje, tak musí rozhodnout. Byť je to chvilkami i za nějakých reakcí sportovců, které nejsou příjemné ani nám, ani těm sportovcům a nepomáhají možná ani tomu sportu samotnému. Ale myslím si, že až ty dvě sezony, na které jsou ti lidi angažování, ukážou, jestli to rozhodnutí bylo správné nebo špatné. Myslím si, že kdyby nepřišlo nějaké rozhodnutí, tak bychom jeli jenom z kopce. A to já jsem nechtěl.“
Dá se vystihnout, co nový trenér Bormolini s asistentem Dostálem ženskému týmu přinesli?
„Přípravu jsme hodně zcentralizovali. Hodně často jezdily holky s klukama dohromady, realizační týmy se dost mixovaly. Cíl byl vytáhnout to do vysoké výšky, co nejdéle, takže jsme tam strávili o šedesát procent víc času. To se určitě projeví příští sezonu ještě víc než letos, tam chceme ten poměr výšky daleko víc kvantifikovat. Ale primárně jsme byli čtrnáct dní ve vysokých výškách, pak jsme to týden dojížděli tady, pak byl týden volnější, individuální. Ne každému všechno sedne, ale já věřím, že jsme na dobré cestě a na nějaké věci zkrátka reagovat nechci a nebudu. Samozřejmě že pak je nejjednodušší říct, že já jsem vůl nebo Ondra Rybář je vůl. Tak to je. Od toho jsou lidi ve vedoucích funkcích, aby na sebe tu zodpovědnost vzali.“
