Skokan roku Hornig: loni byl 92., teď je v TOP dvacítce. Jak to dokázal?
Pokud se zeptáte na největší překvapení této sezony, je v českém týmu zcela jasná odpověď. Vzestup Vítězslava Horniga. Biatlonista, který vždy platil za vynikajícího střelce, dřív doplácel na pomalý běh, kvůli kterému se umisťoval až v páté či šesté desítce. V této sezoně je ale vše jinak. Jak se změnily jeho statistiky, bodové konto a co za tím stojí?
Už při prvních závodech v Kontiolahti, které odstartovaly tuto biatlonovou sezonu, valili mnozí oči. Vítězslav Hornig si hned v prvním individuálním závodu vylepšil osobní maximum. Do té doby nejlepší 40. příčku vylepšil na 27. A během týdne na severu výsledky ještě posunoval až na 15. místo v závodu s hromadným startem.
To však nebylo to, co všechny šokovalo, ale spíš následek toho, co se u rodáka z Jilemnice nejvíc změnilo.
Tím byla rychlost běhu!
Třeba v minulé sezoně, když v Ruhpoldingu ve sprintu obsadil 40. místo (tehdy nejlepší výsledek jeho kariéry), patřil mu 45. běžecký čas. V Kontiolahti v závodu s hromadným startem to ale najednou byl 18. nejrychlejší běh.
Hornig v přípravě provedl mnoho změn
Projevilo se to také velmi výrazně v jeho statistikách. V minulých sezonách tam u rychlosti běhu na lyžích, který se bere vzhledem k průměru startovního pole, stála čísla 3 nebo 4 %, tedy hodně pomalý běh. Teď už tam však najdete -2 %, což je ohromný skok.
Sám Hornig už před sezonou prohlašoval, že v přípravě udělali mnohé změny, z nichž jednou byl i fakt, že zhubnul o váhu malorážky, tedy okolo 3,5 kilogramu. Ani on v té době ale nejspíš netušil, jak moc se změny projeví. „Kdybyste mi loni řekli, že tady o rok později zajedu 5. místo, zasmál bych se tomu,“ přiznal letos v Ruhpoldingu po životním výsledku ve vytrvalostním závodu.
Nenechte se však zmýlit, že k takovému vzkříšení stačilo jen zhubnout. „Je to kombinace hned několika faktorů,“ upozorňuje i Hornig.
K těm patří třeba i změna silové přípravy, spolupráce s norským expertem na techniku běhu Perem Torvikem, víc tréninků střelby po zátěži. A také nový trenér mužů. K Michaelovi Málkovi totiž přibyl nejúspěšnější český biatlonista Ondřej Moravec.
Díky tomu všemu patří Hornigovi po dvou třetinách sezony 20. místo v průběžném pořadí Světového poháru. Přitom po celém minulém ročníku byl s jediným bodem až 92. A v žebříčku vytrvalostních závodů je dokonce na 11. příčce.
„Je to moc příjemné. Lepší než jezdit někde v páté šesté desítce jako ty sezony předtím. Na druhou stranu je potřeba pořád na sobě pracovat, makat dál, protože špička je v chlapech hodně široká. Myslím, že do desítky v závodu se tam může dostat hodně lidí,“ uvědomuje si současně, že nelze usnout na vavřínech.
Jeho skromnost, která mu i po vzestupu formy a výsledků zůstává, je v tomto ohledu i jeho velkou výhodou. A ačkoliv už třikrát z posledních čtyř závodů nakoukl do TOP 10, jeho cíle zůstávají víc při zemi. Rád by se ustálil svými výkony mezi nejlepšími dvaceti biatlonisty závodů.
„Chtěl bych jen tyhle výsledky stabilizovat, aby to nelítalo v nějakém strašně širokém rozmezí,“ přeje si pětadvacetiletý sportovec.
Pokud se mu toto povede, bude i nadále přidávat velké množství bodů na své konto. Přitom před sezonou je chtěl sbírat alespoň po troškách. Teď se mu to daří po mnohem větších kupách. Za 5. příčku v Ruhpoldingu si připočítal 50 bodů, za 9. jich bylo 34. Celkem jich má teď v přestávce SP kvůli mistrovství světa v Lenzerheide (12.-23. února) 258, což ho opravňuje pobývat na 20. místě žebříčku.
„Jsem moc rád, že se to daří takhle sbírat. V Ruhpodlingu jsem získal snad to, co za první dva svěťáky, to je strašně super. Protože pak se vždycky v celkovém pořadí začne tvořit mezera, která se pak strašně špatně stahuje,“ uvědomuje si Hornig.
