Ledecká o triumfu: Kluci tam našli i rezervy. Bojovat se má jen ve sportu
Třetí vítězství v lyžařském Světovém poháru v kariéře je pro Ester Ledeckou skvělou vizitkou. Ještě lepší pak byla její sobotní jízda. Kromě dalších sjezdařek na pódiu ty ostatní hodně zaostaly. Přitom ještě v trénincích se kvůli zranění ze ZOH v Pekingu necítila česká hvězda úplně dobře. Navíc ji trochu tížily i vzpomínky na loňský pád na tomto svahu. „Fakt jsem se necítila stoprocentní, takže jsem s tím bojovala, v trénincích jsem dělala moc chyb. Takže jsem ráda, že se teď konečně cítím líp,“ přiznala Ledecká v rozhovoru pro svou agenturu.
Po Lake Louise a Val d´Isere máte třetí triumf v závodě SP v kariéře. Jak si to užíváte?
„Mám samozřejmě hroznou radost. Jsou to tři úplně jiné kopce a jsem ráda, že jsem to zvládla zrovna tady, kde jsem to loni nabořila do sítí. Jsem ráda, že jsem se vrátila a že jsem to tentokrát zvládla dojet do cíle a ještě takhle rychle.“
V Crans Montaně jste byla třetí, druhá, teď první. V čem je pro vás kouzlo této sjezdovky?
„Je hodně specifická. Aspoň pro mě vždycky byla jedna z nejtěžších v SP. Ale zároveň je hrozně krásná. Akorát je tam spousta zajímavých pasáží, které se musí provést perfektně, aby to vyšlo. Ale jsem ráda, že se mi to povedlo, že jsem zajela stopu, kterou jsme si s Thomasem (Bankem) a Franzem (Gamperem) naplánovali. Takže jsem moc ráda.“
Start jste měla druhý nejrychlejší a pak už jste měla nejlepší mezičasy ze všech, takže to byla ideální jízda? Bude mít trenér kde hledat nedostatky?
„Ano, už to tam kluci začali analyzovat, zatímco já jsem byla na dopingové kontrole, a než jsem se dostala na pokoj. A našli tam ještě rezervy. To je za mě úplně správně a v pořádku, myslím, že by to takhle mělo být a jsem ráda, že se budu moct ještě zlepšovat.“
VIDEO: Podívejte se na skvělou jízdu Ester Ledecké
Kde byla nejtěžší místa trati?
„Je jich tam víc, hned nahoře u startu super-G je potřeba to najet dobře. Pak první triple a komprese, což je taková složitější pasáž. První skok, na kterém měla spousta holek problémy už v tréninku. Já jsem po něm v pátek minula bránu. Pak se musí strašně dobře najet a trefit nájezd do roviny. Takže tam je to taky trošku těžké s timingem. Ale když se to povede, člověk nabere rychlost do roviny, což je důležité, protože ta je dlouhá. No a pak výjezd z ní, tam kde jsem se vlastně rozšlehla do sítí, tam to přijde těžké mně. Ale myslím, že letos už jsem to zvládla líp, už jsem věděla, co udělat, aby se mi to znovu nestalo. Naštěstí to fungovalo. A spodek, tam je další triple na začátku prudké poslední pasáže, tam je to taky trošičku těžší. Dole brány přichází hrozně rychle a je tam velká rychlost. Nevím teda, jak to vypadá v televizi, ale pocitově je tam velká rychlost. A pak přichází skok, tam není moc prostoru nebo času se srovnat na skok, takže člověk tam přilítne docela rychle. Takže celkově myslím, že trať je náročná, ale zároveň hrozně zábavná a jsem ráda, že se mi to takhle povedlo.“
Na místě pro lídryni závodu jste si poseděla hodně dlouho. Jaké to byly pocity, když až na Corneliu Hütterovou všechny soupeřky dojížděly se ztrátou více než vteřiny?
„Bylo to dobré, hlavně jsem byla ráda za jízdu, kterou jsem předvedla, protože v trénincích jsem se necítila moc dobře, pořád jsem ještě trošičku bojovala se zdravotními potížemi, které jsem si přivezla z Číny. Fakt jsem se necítila stoprocentní, takže jsem s tím bojovala, dělala jsem moc chyb v trénincích. Proto jsem ráda, že se teď konečně cítím líp a musím moc poděkovat Michalovi Lešákovi, fyzioterapeutovi, a celému týmu Franzovi s Thomasem a Milošovi (Machytkovi), který připravil skvělé lyže. Protože bez nich bych to opravdu nezvládla a jsem ráda, že je mám.“
Hned jste někomu volala vysílačkou, můžete prozradit komu a co?
„Dávala jsem report Ilce (Štuhecové, slovinské reprezentantce a kamarádce), myslím, že měla 18. Většinou si dáváme reporty takhle navzájem, ten, kdo jede první, tomu druhému řekne, jak trať vypadá, jak je to pocitově, protože každý den je to jiné, trošku se to mění. Teď bych řekla, že pocitově byly některé pasáže pomalejší. Hlavně na rovině, protože bylo sluníčko a trošku sníh roztál a taková ta vrstvička nahoře malinko brzdila. Ale zase ve spodních pasážích to bylo rychlejší. A myslím, že celkově ten můj čas byl rychlejší než první trénink, který se jel až odshora. Takže jsem dávala report jí, aby věděla, že to může tlačit, že je to všechno v pohodě a že si to může užít.“
Z olympiády jste odjížděla se zdravotními problémy. Jak náročná byla rehabilitace a byla jste ještě při závodě nějak limitována?
„Jak už jsem řekla, při závodu jsem se cítila dobře. Moc děkuju všem doktorům, u kterých jsem byla, všem fyzioterapeutům, panu profesoru Kolářovi, že se o mě postaral ty tři dny, co jsem byla v Praze a že jsem se mohla takhle rychle vrátit. I když tréninky nebyly ještě perfektní, ale to je v podstatě úplně jedno, protože to nebylo podstatné. Závod už byl dobrý a cítila jsem se při něm fajn.“
V neděli vás čeká další závod. Je reálné poprvé v kariéře vyhrát dva závody po sobě?
„Co je reálné se uvidí až ráno. Uvidíme, jak se vyspím, jak se budu cítit. Doufám, že dobře a že se na to stihneme s týmem dobře připravit. Že mě to bude bavit a užiju si to jako teď. A když se mi tohle podaří, budu šťastná, ať už to dopadne jakkoliv.“
Jak těžké bylo soustředit se na sport v současné situaci, která hýbe celým světem?
„Strašně bych si přála, aby boje probíhaly vždycky jen na sportovištích a na sjezdovkách. Tohle je prostě úplně šílené, co se děje. Bohužel ani nejsem v pozici, kdy bych to mohla nějak ovlivnit. Nicméně doufám, že lidi, kteří to ovlivnit dokážou, to udělají. Já jsem samozřejmě pro mír.“
