České lyžování má v Michalu Novákovi nového Lukáše Bauera! Mediální srovnávačky dvou odhodlaných pracantů z Krušných hor samozřejmě trochu zjednodušují. Co na to samotná česká legenda, mimo jiné vítěz Světového poháru a trojnásobný olympijský medailista? „V posilovně by mě strčil do kapsy jednou rukou,“ usmívá se Bauer, v současnosti trenér polského národního týmu. „Ale máme společné znaky.“
Je spousta věcí, kterými se liší. Ale i spousta, která je spojuje. První výlet na stupně vítězů ve Světovém poháru k nim patří. Michal Novák si ho vybojoval před týdnem druhým místem ve finské Ruce, když už na bruslařské dvacítce málem sahal po vítězství. Lukáš Bauer zažil před jednadvaceti lety při své vlastní premiéře na stupních velice podobný příběh. Taky v Ruce, středisku kousek od Kuusama, a taky s těsným druhým místem…
Jak to tenkrát bylo?
„Je to Michalovo první podium, já ho shodou okolností měl taky v Kuusamu a shodou okolností to taky bylo druhé místo. On říkal, že chybou v poslední zatáčce přišel o vítězství. Já to měl podobné. Nepřišel jsem o něj v poslední zatáčce, Rus Ročev tam ale vypadl servismanům z komputeru. Dostával jsem hlášení, že před ostatními jasně vedu o patnáct, dvacet sekund. Patnáct set metrů před cílem mi najednou zahlásili, že dostávám deset sekund od Ročeva. Předtím jsem se už trošku flákal, když jsem zabral, stáhnul jsem to, ale na vítězství už to nebylo…“
Čím to, že se Čechům zrovna ve středisku nedaleko Kuusama tak daří?
„Ruka je asi pro nás oblíbená. I Katka Razýmová tady udělala páté místo. Netuším, čím to je. Já jsem to dlouhou dobu měl tak, že se mi v Kuusamu buď super zadařilo, nebo jsem to tam totálně podělal. Možná je to tím, že tam bývají první závody. Na jednu stranu se mixuje nervozita. A často se říká, že na prvních závodech nechcete být v top formě a podvědomě jedete s menším tlakem…“
Co vaše další společné znaky s Michalem Novákem? Oba jste vyšli ze Slovanu Karlovy Vary, jste cílevědomí dříči, puntičkáři…
„Já bych Michala nerad jakkoli srovnával se mnou, ale tyhle vlastnosti tam jednoznačně jsou. Občas ho zahlídnu na tréninku, ale naprostou většinu roku se nepotkáváme. Měl jsem ale možnost s ním strávit několik hodin při jízdách, kdy jsme si povídali. Vidím to na něm, že je puntičkář, furt hledá nějaké detaily, hodně na tom bádá, ale jsme dost zásadně rozdílní. Jeho sprinterské schopnosti a moje sprinterské schopnosti, to je nebe a dudy. (směje se) A v posilovně by mě strčil do kapsy jednou rukou. Je jiný somatotyp, můj trénink byl postavený na něčem jiným. Pocházíme ze stejného oddílu, ale jezdili jsme pod jinými trenéry. Já pod Mírou Petráskem, on pod Vasilem Husákem. Jinak, prostě je to šikula…“
Proč české lyžování byl Novákům stříbrný dojezd velkou událostí, jak jste ji vnímal přímo v Ruce, kde jste byl jako trenér polského družstva?
„Jako Čech jsem samozřejmě rád, že máme znovu závodníka na bedně. Michal po tom asi nejvíc pokukoval, pokud vynecháme Katku Razýmovou, která byla v Kuusamu před čtyřmi roky pátá a měla k tomu relativně blízko. Michal ukazuje, že se zlepšuje. Troufám si tvrdit, že to byla jen otázka času. Ale já jsem byl v Kuusamu s Poláky, měl jsem plnou hlavu starostí sledovat svého závodníka Dominika Buryho, abych mu podal hůl, kterou tam zlomil. Ale nešlo přehlédnout, že je Michal vepředu. Dojezd jsem neviděl, hlásili mi to ve vysílačce. V tu chvíli jsem radost měl.“
Věřil jste, že se jednou na stupně dostane?
„Já jsem sledoval Michala, stejně jako ostatní kluky, někdy víc, někdy z povzdálí. Tím, jak jezdím s Poláky, většinou jsem byl v místě závodů, mojí prioritou je můj tým, mí závodníci. Ale snažím se si všímat a čas od času prohodit slovo s českými závodníky. Když se zadaří, tak jdu do kamionu, a pogratuluju. Michala jsem měl za šikovného klučinu, který se lepší. Viděl jsem jeho schopnosti a progres, který se výrazně projevil ve sprintu. V distanci jsem si myslel, že mu to chvilinku potrvá. Teď mu závod vyšel, byl u čela skoro pořád, útok přišel ve správný čas. Projevily se jeho sprinterské schopnosti.“
Novák se netají tím, že touží po vítězství. Dočká se ho?
„Já jsem na to zvědavý. O víkendu se jede desítka bruslením, pro něj taky dobrá disciplína. Vnímám, jak se prezentuje, snaží se tlačit mediální sledovanost sebe a týmu. Myslím, že si na sebe dělá velký tlak. To je možná taky podobnost se mnou. Zpětně jsou moje zkušenosti takové, že tohle je dvousečné. Z legrace jsem říkal Vasilovi, že mě zajímá, jestli příště bude brát čtvrté místo jako špatné. Přeju Michalovi, aby se mu dařilo, aby výsledků zopakoval dost, ideálně sebral vítězství. Uvidíme… Nejen já, ale i Katka Neumannová jsme vytyčili nějaký směr. Bylo by dobré, aby někdo převzal štafetu dál.“
