Riiber jako Klaebo. I s nemocí je nejlepší. Po sezoně končí, tělo říká dost
Světový šampionát v klasickém lyžování bude už neodmyslitelně spjat s jízdou Johannese Klaeba. Jenže Norsko reprezentoval i další klenot. Sdruženář Jarl Magnus Riiber je považován za nejlepšího v historii svého sportu. Jen kvůli diskvalifikaci kolegy přišel o jednu zlatou v závodě družstev, jinak by opanoval vše, co šlo. Byl to jeho poslední šampionát, po sezoně totiž končí kvůli Crohnově chorobě. Přesto s tímto nepříjemným onemocněním drtí konkurenci.
Oni mu sice dlouhodobě ve Světovém poháru dokážou dýchat na záda hlavně Němci v čele s Vinzenzem Geigerem, ale Riiber je prostě jiná klasa. Z posledních šesti ročníků SP vyhrál celkovou klasifikaci pětkrát a letos je zase na dobré cestě. Přitom nemohl dlouho ani pořádně trénovat, než lékaři zjistili, co jej trápí.
„V posledních měsících jsem toho tolik nenatrénoval. Trávil jsem až příliš času v nemocnici. Crohnova nemoc mě v kariéře hodně ovlivňuje. Přináší mi bolesti kloubů a šlach. Léky mi naštěstí zabraly, ale ruku v ruce s tím jde oslabená imunita,“ nechal se slyšet Riiber ještě před startem MS.
Přestože má tak zásadní hendikep, dokáže být stále nejlepší. SP sice vede těsně před Geigerem, ale vede. Na MS pak ukázal, že je nejlepší. Z Trondheimu si odvezl tři zlaté medaile z obou individuálních závodů a smíšených družstev. Pouze bronz na něj čekal v závodě mužských týmů, protože byl po skoku diskvalifikován jeho kolega Jörgen Graabak.
V posledním závodě na velkém můstku uletěl všem, do běžecké části na deset kilometrů vyběhl s více než minutovým náskokem na druhého v pořadí. Asi to tak mělo být. Celý sdruženářský svět totiž věděl, že po této sezoně Riiber končí s profesionální kariérou v 27 letech právě kvůli svému onemocnění.
Závod opanoval a v závěru si giganticky nechal při sjezdu na stadion podat norskou vlajku, aby svůj poslední velký mejdan v kariéře profesionálního sportovce oslavil se zaplněným stadionem v Trondheimu.
„Byl to můj poslední velký závod. Vydal jsem ze sebe to nejlepší. Nemůžu chtít víc. Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Přiznám se, že jsem byl i trochu frustrovaný po tom závodě družstev. Vlastně mě to motivovalo, abych skočil co nejdál,“ řekl dojatý rodák z Osla v cíli.
Triumfem na velkém můstku překonal rekord legendárního Němce Ronnyho Ackermanna. Riiber má v tuto chvíli na pažbě patnáct cenných kovů z MS, z toho je jedenáct zlatých. Další už nepřidá.
Pro mnohé je nejlepším sdruženářem všech dob. Takový přídomek míval Fin Hannu Manninen. Když vyhrál 48. závod v kariéře, říkalo se, že ho snad nikdy nikdo nepřekoná. Finský blonďák se dokonce do kolotoče SP po letech vrátil a v roce 2018 skončil nadobro jako čtyřicátník.
Ďábelský mix
Riiber měl k dnešku mnohem méně času finského hrdinu dohnat, přesto jej zadupal do sněhu. Nor jel do Trondheimu na MS jako vítěz 78 závodů ve SP, Manninenovu kvótu tak téměž zdvojnásobil. Riiber platí za skokanský megatalent. Neztratil by se ani mezi skokany specialisty. Navíc běžky nejsou jeho slabina. Je to tedy ďábelský mix. Málokterý sdruženář má totiž na tak vysoké úrovni obě zdánlivě neslučitelné disciplíny.
„Jarl je prostě nejlepší. Takže být za ním druhý nemůže být ani hořkosladké. Smekám před ním klobouk. Jsem za něj opravdu šťastný, jak to dopadlo. A že já mám stříbro? Je to asi můj nejšťastnější den v severské kombinaci,“ prozradil po závodě na velkém můstku druhý Graabak. Právě ten Nor, jehož vázání na skokanských lyžích neprošlo kontrolou komisařů v týmovém závodě.
Přestože Riibera uznává každý za to, co ve svém sportu dokázal, paradoxně nemá na svém kontě jediné olympijské zlato. Byl jen dvakrát bramborový a stříbro slavil s norským týmem v Pchjongčchangu 2018. Tehdy ještě vládli družstvům spíše Němci. A nyní už je jasné, že svou nulovou bilanci v tomto ohledu nepřekoná. Kvůli zdravotnímu stavu až do Cortiny a Milána příští rok v bílé stopě nevydrží.
„Sport v mém případě pohltí celý den. Mám pocit, že jsem vězněm svých vlastních cílů. Příprava na olympiádu by pro mě znamenala další velikánské oběti. Nevím, zda by to moje tělo zvládlo. Raději odejdu nyní na vrcholu a budu se věnovat rodině. Moje partnerka teď poslední dobou byla spíše svobodná matka, protože na výchovu našich dvou dětí byla sama. Od září jsem byl s nimi doma jen tři týdny,“ svěřil se Riiber.
Nyní ještě stále závodící legendu čekají zastávky v Oslu a Lahti. Sezona končí 22. března. Právě nyní se hovoří o tom, že Riibera v počtu vítězství snad už nikdy žádný sdruženář nepokoří. Bude to podobná mýlka jako před lety u Manninena?
