Byl to drsný start do zimy. Po dvou závodních víkendech jsou čeští skokani na lyžích bez bodu, start do sezony jim navíc zkomplikovala koronavirová kauza. Naději ale nese nový kouč národního týmu František Vaculík, který dostal za úkol posunout disciplínu systematicky výš. „Je potřeba se uklidnit,“ vyzývá Vaculík.
Má být skokanským Ondřejem Rybářem či Filipem Pešánem. Mladým odborníkem s vizí, zkušenostmi se zahraničí, který má v kdysi slavné české disciplíně nastavit jednotný a funkční systém. „Nepovažuju se za tyhle lidi, mají mnohem víc zkušeností, kariéru mají určitě delší. V tom, co dělám, by se to srovnat dalo,“ uznává František Vaculík. Někdejší reprezentant si získal renomé při práci s mládeží v německém Breitenbergu. Vloni na jaře nastoupil jako šéftrenér mládeže, postupně povýšil na svazového šéftrenéra a dostal na starosti i áčko.
Co říkáte startu do sezony, v níž je zatím nejlepším umístěním 36. příčka Viktora Poláška v Ruce?
„Přípravu jsme měli vcelku dobrou, koronavirus se nás nedotkl. Jen Filipa Sakaly, který nemohl v srpnu trénovat. Do sezony jsme vlítli bez skoků na sněhu, na což se vymlouvat nedá, někteří soupeři přijeli taky hned na start Světového poháru. Ve Wisle to ale klukům nešlo od prvních skoků. Ostatní dokážou svůj level z tréninku do závodů zvednout, nám to nejde.“
František Vaculík
|
Narozen: 18. září 1984 (36 let) Závodní kariéra: v reprezentaci do roku 2007 Trenérská kariéra: asistent reprezentace, mládežnický trenér ve Ski klubu Harrachov, mládežnický trenér v německém Breitenbergu, šéftrenér mládeže (2019 – 2020), reprezentační trenér (2020) |
A pak přišla koronavirová katastrofa v Ruce. Kvůli spornému testu Filipa Sakaly tým přišel o druhý závod ve Finsku i o následující víkend v Nižném Tagilu…
„To byla samozřejmě nepříjemná věc. Čekali jsme, že pojedeme do Tagilu, kde budeme trénovat. Teď budou mít kluci tři dny tréninku na suchu a v neděli odjíždíme do Wisly, kde se chceme připravit na mistrovství světa v Planici. Filipovi našli starý nález, ale nakonec nás zbavili karantény a mohli jsme odjet do Čech.“
Vy jste se vloni vracel domů s úkolem zastřešit mládež, po odvolání reprezentačního kouče Davida Jiroutka na vás ale od léta padla dospělá reprezentace. Jak jste si zvykl?
„Bylo to všechno rychlé. Když jsem nastoupil jako šéftrenér mládeže, tak bych si vůbec nemyslel, že za rok budu dělat reprezentaci. Ale situace se vyvinula tak, že se to stalo. Zvykl jsem si rychle. Už u mládeže jsem si hrál s myšlenkou, že bych se staral i o juniorský mančaft. Teď mám místo juniorů chlapy, takže je to o level výš.“
Jak jste si rozdělili kompetence?
„Já se starám spíš o áčko. Na moje místo nastoupil David Jirotka, který si vzal spoustu práce pod svá bedra. To mi umožnilo koncentrovat se na reprezentaci. Snažím se klukům dávat všechno.“
Jak vidíte sílu současného týmu?
„Kluci, co jsou pod Koudym (Romanem Koudelkou), mají už nějaké závody ve Světovém poháru za sebou. Můžeme mluvit o tom, že jsou to svým způsobem zkušení závodníci. S čím jsme na jaře začali, není pro ně velká neznámá. Neměli problém dělat věci trošičku jinak. Ale chce to ještě trochu času. Možná se nám to nepodařilo vypilovat na sto procent, jak bychom chtěli.“
Na čem konkrétně pracujete?
„Základní věc je výskok, my tomu říkáme výtlak na vozíku. Kluci jedou na speciálním vozíčku, dělají skokanské nájezdové postavení, cílem je udělat co nejdelší výtlak a dostat boky co nejvýš. Na můstku je problém, že se na hraně nedostanou do rotace. To je moje gró, na čem pracujeme. Děláme to od jara, bude to potřebovat nějaký čas.“
V minulosti jste v českém týmu pracoval s rakouským expertem Richardem Schallertem, z jehož metodiky dodnes vychází lídr týmu Roman Koudelka. Vzal jste si od něj inspiraci?
„Ze zkušeností, co jsem nabral u Richieho, taky čerpám. Vždycky si od někoho vezmu, co potřebuju, a skládám skládačku. Něco jsem si vzal i z Německa, koukám, jak pracuje trenér Stefan Horngacher. Snažím se dívat, co se dělá vedle, a přenést to na podmínky v Čechách. Je potřeba reagovat na změny.“
V Česku je ale na vrcholné úrovni jen pár závodníků. Je klíčem individuální přístup?
„To určitě. Oni to kluci vycítí. Kdybych jel podle čítanky, nedělalo by to dobrotu. Trenér musí mít zkušenosti, musí vědět, že občas je lepší uhnout, uznat, že takhle to nepůjde, a něco změnit. U Koudyho je důležitá i velká komunikace trenér versus závodník. Snažím se s klukama komunikovat. Může se stát, že trenér má dobrý pocit, a závodník ne, pak můžou vznikat problémy. Skok je citlivá disciplína, tam tohle platí dvojnásob než v jiných sportovních odvětvích.“
Vy jste poznal podhoubí silného německého týmu, co podle vás českým skokům hlavně chybí?
„V tuhle chvíli nám chybí můstky, dětí je míň, než bývalo. Ale já myslím, že nám chybí jednota, ve skoku na lyžích jako v celku chybí klid. Je potřeba se uklidnit. Hodně podstatné bude, jestli vznikne v Harrachově nový areál skokanských můstků. Chce to klid, to je strašně zásadní. Teď to není o tom, jestli jeden závodník skáče tak, nebo onak. Problém českého soku je mnohem hlubší. Je tu nepohoda, hádá se to i kvůli malichernostem.“
Pomůže vzmach tréninkového areálu v Harrachově, kde by se v zimě mělo skákat i na devadesátimetrovém můstku?
„To bude super hlavně pro dorost a juniory. My uvidíme, jak se bude sezona vyvíjet kvůli COVIDu. Závody se můžou rušit a pak pro nás bude Harrachov velká pomoc.“
Koudelka bojuje, chce se vrátit před Vánoci
|
Na úvod zimy se čeští skokani na lyžích musí obejít bez osvědčeného lídra. Roman Koudelka se dostává do formy po dvou zraněních v přípravě. Vrátit do hry se chce ještě před Vánoci v Engelbergu při generálce na Turné čtyř můstků. Jestli koronavirus dovolí, bude to sezona plná skokanských hitů. Příští týden čeká odložené MS v letech v Planici, pak prestižní Turné čtyř můstků a koncem zimy světový šampionát v Oberstdorfu. Roman Koudelka ale svůj první start teprve vyhlíží po letní zdravotní kalamitě. „Hned na začátku července jsem měl pád ve Villachu, spadnul jsem na břicho a na hlavu, měl jsem podvrtnutý kotník a natažené vazy v rameni,“ líčí Koudelka. „Čekala mě měsíční pauza. Když jsem se vrátil, v Zakopaném jsem skočil daleko, podlomilo se mi koleno a natrhl jsem si křížové vazy…“ Koudelka má ale s návraty své zkušenosti. V prosinci 2011 mu vypnulo vázání na mamutu v Harrachově, a za pět týdnů byl pátý na Turné čtyř můstků. O dva roky později ho bolavá krční páteř pustila až těsně před Silvestrem, a byl z toho parádní konec zimy s šestým místem na MS v letech. Tentokrát si šampionát na mamutím můstku v Planici odpustí. „Já mám cíl stoprocentně Turné, chtěl bych stihnout i Engelberg před Vánoci, ale na Turné bych chtěl být perfektně připravený,“ říká Koudelka. Kromě nového reprezentačního kouče, svého bývalého týmového parťáka Františka Vaculíka, mu pomáhají i kondiční plány od vyhlášeného rakouského experta Haralda Pernitsche. „Píše tréninky Polákům, Němcům, Norům. Je to dobré i pro nás, máme zpětnou vazbu. Pěkný mustr toho, co se dělá ve světě. Já to upravuju pro naše kluky,“ vysvětluje reprezentační trenér František Vaculík. Koudelka s Pernitschem spolupracoval už v době, kdy český tým vedl Rakušan Richard Schallert. A finančně náročný program si vydobyl i teď. „Program je docela drahý, ale mám v něj plnou důvěru. Jedou podle něj Poláci, jeden z nejlepších týmů na světě,“ zdůrazňuje Koudelka. „Dukla mi vyšla hodně vstříc, koupila asymetrickou desku. Je to neskutečná pomoc, funguje to naprosto dokonale.“ Koudelka na desce každý týden dělá tréninkové výskoky s činkou i bez činky. Zařízení je propojené s počítačem, takže dostává hned zpětnou analýzu přímo od Pernitsche. „Sleduje, z které nohy zabírám, je tam strašně moc ukazatelů, podle kterých se snažím posouvat dál,“ říká Koudelka. Je tu jediný problém. Počítač sice pomáhá analyzovat data, jenže tréninkovou dřinu musí skokan odpracovat sám. „Letos to bylo hodně tvrdé. Začínal jsem o čtrnáct dní později než kluci. Snažili jsme se tréninky dohnat a byl to velkej záhul,“ otřásá se Koudelka při vzpomínce. „Pak přišel druhý pád, měsíční pauza a zase znova… Když jsem se vracel naposled, pravá noha mě bolela tak, že mně vyhrkly při tréninku slzy do očí. To jsem ještě nezažil. Ale bez toho to nejde. A pomůže to.“ |
